"ÚVOD
Archeologové přinášejí stále nové pohledy na starověké sportovní hry a v mnohém demytizují naši představu o nich. A jak se vlastně ona antická olympiáda lišila od té moderní?
,, Říkáš, ‘chci vyhrát v Olympii‘… Ale pokud se tak stane, budeš muset poslouchat pokyny, dbát kázně, jíst podle pravidel, odříci si sladké, cvičit v určené době, a to v horku i chladnu. Nesmíš pít studenou vodu, ani doušek vína, zachce-li se ti. Musíš se odevzdat trenérovi, jako by ses odevzdal svému lékaři. A při soutěži musíš ze sebe vymáčknout vše a připravit se na to, že tě vymačkají druzí. Budou zde chvíle, kdy si vymkneš zápěstí, zvrátíš kotník, budeš polykat písek a můžeš být i zmrskán. A především, jsou zde chvíle, kdy podlehneš.“
Tak píše ve své Rukojeti filosof Epiktetos počátkem našeho letopočtu. Zdá se podle jeho líčení, že i nynější sportovci jsou vystaveni témuž tlaku a strastem, jako jejich dávní předchůdci. Jistě existuje řada shod. Zároveň je zde však ještě větší řada rozdílů, které až překvapivě odlišují ony dávné sportovní hry od těch dnešních.

HISTORIE
První písemné záznamy jsou z roku 776 př.n.l., ale není jisté, zda tyto hry nebyly již dříve, ale bez písemných záznamů. Oficiálně se ale za počátek olympijských her počítá tento rok a jako zakladatel nebo spíše znovuobjevitel
je považován élidský král Ífitos, kterého trápily bratrovražedné boje a chtěl alespoň na chvíli pro Řeky mír. Pokaždé se konaly v údolí Olympie v peloponéské Elidě. Hry se pořádaly na počest boha Dia, není tedy divu, že hlavním střediskem konání byl Diův oltář s jeho obrovskou sochou.
Konaly se každé čtyři roky v čase prvního úplňku po letním slunovratu, což znamená v červenci a srpnu, podobně jako je to u dnešních olympijských her. Trvaly většinou pouze pět až sedm dní.
Když nastal čas her, armády znepřátelených měst obvykle odložily zbraně. Bylo vyhlášeno „olympijské příměří“ zvané také ,,Boží mír“. Smlouva o míru byla zapsána ve starobylém písmu uloženém v chrámu bohyně Héry v Olympii. Ve více než tisícileté historii starověkých her byla tato smlouva porušena asi jen třikrát. Například v roce 480 př.n.l. probíhaly hry v Olympii, i když Peršané zapalovali Athény.
Tak jako se však olympijské hry zrodily k pobavení bohů, tak kvůli bohům zanikly. Po letech bojů se začalo konečně na území Řecka prosazovat křesťanství a císař Theodorius I., jenž považoval hry za pozůstatek pohanství, rozhodl o jejich zrušení. 286. hry, které se konaly roku 393 n.l., tak byly poslední. O znovuzrození her se začalo uvažovat až v letech 1875-1881
a největší měrou se o to zasadil Francouz Pierre de Coubertin. V roce 1896 se konaly první novodobé hry a to ve svém starém působišti - v řeckých Athénách. Od roku 1924 (Paříž) se hry rozdělují na letní a zimní.

DISCIPLÍNY
Na prvních olympijských hrách se závodilo pouze v jedné disciplíně - v běhu na délku jednoho stadionu, což je asi 192 metrů.
Na 18. hrách se program rozšířil o pětiboj zvaný pentatlon, který si svou všestranností získal největší oblibu. Skládal se ze skoku do dálky (se závažím v ruce), běhu na jeden stadion, hodů diskem a oštěpem (při použití vrhacího řemínku) a zápasu. Dnes se vedou diskuze o tom, jaká byla kritéria pro vítěze pětiboje. Většina vědců se domnívá, že šlo o postupné vyřazování borců jen na dva soupeře, kteří se pak střetli na závěr v zápase.
Na 23. hrách (688 př.n.l.) byl zaveden box a na 33. pak nejtvrdší disciplína celých her - pankration, který byl něco mezi boxem a zápasem a bylo při něm dovoleno prakticky všechno - rány pěstí, kopání, škrcení, lámání prstů a údery do genitálií, jen kousání a dloubání do očí bylo zakázáno. Neexistoval zde žádný časový limit nebo váhové kategorie. Souboj trval tak dlouho, dokud se jeden z borců nevzdal nebo byl neschopný boje.
Na 25. hrách se poprvé v pořadu objevila jezdecká disciplína - závod čtyřspřeží. Později k ní přibyl ještě rychlostní závod jezdců na koních. Dokonce sám císař Nero se stal olympijským vítězem v závodě dvojspřeží, ale jen proto, že ostatní soutěžící věděli, že při případném vítězství nad císařem by byli odsouzeni k smrti, a tak nechali raději Nera zvítězit. Zajímavé také je, že vítězi byli vyhlašováni nikoli jezdci, ale majitelé koní, kteří si jezdce najímali.
Na 65. hrách (520 př.n.l.) byl pak ještě přiřazen běh těžkooděnců neboli běh ve zbroji (hoplités). Muži v této disciplíně běhali přes stadio v plné zbroji,
avšak beze zbraní, které byly zakázány. Tato soutěž měla připomínat důležitost vojenského výcviku."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ