"Alois Mrštík
(14. října 1861 – 24. února 1925)
Alois Mrštík byl nejstarší ze čtyř synů ševce. Otec se snažil dát všem synům náležité vzdělání, a proto se s celou rodinou přestěhoval do Ostrovačic, odkud bylo blíže do brněnských škol. Alois vystudoval reálku a učitelský ústav. Učitelskou praxi zahájil na Slovensku, brzy se však vrátil na Moravu, kde působil jako podučitel. Učil v Lískovci, Rakvicích, Hrušovanech, Těšanech a od roku 1889 byl správcem jednotřídky v Divákách. V roce 1901 se zde oženil s Marií Bezděkovou z Kobylí a bratr Vilém zde koupil domek. Alois zemřel ve věku 64 let na následky tyfové epidemie, která v Divákách vypukla v důsledku používání kontaminované vody z obecní studny.
Jeho literární prvotinou byla sbírka črt a povídek Dobré duše z roku 1893. Vrchol jeho díla představuje drama Maryša, vzniklé ve spolupráci s bratrem Vilémem. Její námět si Alois přivezl z Těšan a původně zamýšlel zpracovat ho jako román, ale Vilém jej přesvědčil o dramatu. Bratrská spolupráce se osvědčila, a tak společnými silami vznikla i knížka Bavlnkovy ženy a jiné povídky z roku 1897. Z dlouhodobého pobytu v Divákách na pomezí Slovácka a Hané čerpá Aloisovo největší devítisvazkové dílo Rok na vsi – Kronika moravské dědiny. Desetiletá práce byla završena opět bratrskou spoluprácí, když se na konečném znění znovu podílel i bratr Vilém. Vzhledem k rozsahu látky autor opustil tradiční románovou kompozici a pomocí vypravěče učitele jde o volný tok vyprávění v kronikářské posloupnosti.
Alois Mrštík byl významným českým spisovatelem a dramatikem české realistické literatury 19. století.

Vilém Mrštík
(14. května 1863 – 2. března 1912)
Vilém Mrštík byl jedním z mladších ze čtyř synů ševce. Už roku 1869 se s rodiči a bratry odstěhoval do Ostrovačic a záhy (1874) pak do Brna. Vystudoval gymnázium v Brně a v Praze na Malé Straně. Po maturitě se pokusil o studia práv, ale kvůli uměleckým zájmům je nedokončil. Po několika letech života v Praze se odstěhoval zpět na Moravu, tentokrát k bratrovi Aloisovi do Divák u Hustopečí, které se díky jejich aktivitě staly jedním z center moravské kultury.
Od roku 1895 patřil k signatářům Manifestu České moderny. Zařadil se k překladatelům a propagátorům ruského realismu, hlavně Dostojevského, Turgeněva, Gogola a Tolstého, podobnou pozornost věnoval i francouzským realistům. Zabýval se i literární kritikou, kde obhajoval syrovost a pravdivost francouzského realismu, především Émila Zoly a Guy de Maupassanta. Mrštík přispíval do Zory, Ruchu, České revue a později i do Lumíru.
Část literárního díla vznikla v ojedinělé spolupráci s bratrem Aloisem. Nejdůležitějším výsledkem bratrské spolupráce je drama Maryša (1894), které bývá označováno za vrchol české realistické dramatické tvorby, o čemž svědčí dodnes časté uvádění na domácích jevištích. Bratrskou spoluprací vznikla také kniha Rok na vsi, kde v devíti dílech popsali život obce Habrůvky. Nadčasovou hodnotu si zachovala polemická brožura Bestia triumphans z roku 1897, ve které se věnoval otázkám ochrany památek. Obálku brožury nakreslila Zdenka Braunerová (s ní Viléma Mrštíka poutal hluboký vztah, který se nicméně rozpadl těsně před svatbou). Lyrickou notu si vyzkoušel v Pohádce máje. Příběh lehkomyslného studenta Ríši a jeho milované Helenky se stal klasickým i díky filmovému zpracování režiséra Otakara Vávry z roku 1940. Prvky naturalismu má jeho Santa Lucia. Jeho poslední a nedokončené dílo Zumři jakoby předznamenalo tragédii konce jeho života.
Vilém Mrštík byl významným českým spisovatelem, překladatelem, literárním kritikem a dramatikem české realistické literatury 19. století.

Jiná díla:
- Rok na vsi - románový cyklus s podtitulem Kronika moravské dědiny, který popisuje události na obyčejné moravské vesničce od podzimu do léta. Nejprve byl vydáván v časopise Květy.

- Bavlníkova žena - sbírka povídek

Také vytvořili díla Obrazy z Tater nebo Idyla celoročního života.

Maryša
Jedná se o tragédii o pěti dějstvích, která se odehrává na vesnici v 19. století. Toto drama má zásady antického dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa). Také se jedná o sociální drama. Ještě před premiérou se drama setkalo s předsudkem, že se bude jednat o druhořadou hru bez valné hodnoty, které by do Národního divadla vůbec nemělo patřit. Po prvním představení ale Maryša sklidila u obecenstva nevídaný úspěch a stala se hrou velmi oblíbenou. Jedná se vrcholné dílo českého realismu, které se dočkalo mnoha inscenací.
V díle je použito velké množství nářečních slov, kombinuje hanácký, slovácký a brněnský dialekt. Někdy je tento dialekt až nesrozumitelný.

Hlavní postavy:
Lízal - otec Maryši, starší, lakomý sedlák, vyžaduje poslušnost rodiny, vychytralý, bezcitný
Lízalka - Maryšina matka, pracovitá selka, která poslouchá svého muže, umíněná, tvrdohlavá, přísná
Maryša - Lízalova dcera, mladá, citlivá, zamilovaná do Francka, pracovitá, ve své rodině nespokojená
Vávra - starší ovdovělý mlynář, opilec, agresivní, sobecký, sebevědomí
Francek - chudý vesnický chasník, kterého Maryša miluje, smělý a hrdý

Děj se odehrává na vesnici u moravské dědiny, v říjnu roku 1886. Maryša je dcerou bohatého sedláka Lízala, miluje prostého rekruta Francka. Oba mladí lidé však nevědí, že Lízal už přislíbil svou dceru Vávrovi. Nechtěl Maryšu dát chudému rekrutovi. Maryša věděla, že mlynář Vávra má špatnou pověst a sňatku se bránila."