"Maryša

Alois a Vilém Mrštíkové
Alois Mrštík byl český prozaik, dramatik a autor venkovské prózy přelomu 19. a 20. století. Roku 1875 se rodina přestěhovala do Brna. Vystudoval reálku v Brně a učitelský ústav. Působil jako učitel na různých místech na jižní Moravě. Od roku 1889 působil jako správce školy v Divákách u Hustopeče. Zde se usadil i bratr Vilém.
Literárně přispíval do časopisu Vesna, Národních novin, Zlaté Prahy, Národních listů či Máje a dalších novin a časopisů. Vrchol jeho díla je román Rok na vsi a společné drama Maryša. Zemřel ve věku 64 let na následky tyfové epidemie.
Vilém Mrštík byl český prozaik, dramatik, překladatel a literární kritik přelomu 19. a
20. století. Dětství prožil stejně jako jeho bratr Alois v Ostrovačicích u Brna. Začal studovat práva. Po roce studium ukončil a věnoval se literatuře. Publikoval do časopisu Rozhledy, Lumíru, Ruch, Česká revue, Národní listy, máj a dalších novin a časopisů. Byl také významným literárním a uměleckým kritikem a překladatelem z ruštiny a francouzštiny. Roku 1895 podepsal manifest České moderny a vedl dlouholetou polemickou kampaň za záchranu pražských památek. Svůj život z důvodů nenaplněné umělecké ctižádosti, ukončil sebevraždou.

Jiná díla: - Zlatá nit
- Pohádka máje
- Rok na vsi

Lit. druh a žánr: drama, tragédie

Postavy:
Lízal - sedlák, otec Maryši; lakomý, vychytralý
Maryša - mladá selská dívka, Lízalova dcera; tvrdohlavá, citlivá,
Vávra - mlynář, vdovec; sobecký, krutý, sebevědomý, ziskuchtivý
Francek - mladý rekrut; chudý, statečný, věrný,
Lízalka - matka Maryši; umíněná, přísná, krutá
Horačka - matka Francka; rozumná, citlivá

Jazyk díla: jednoduchý; psáno v nářečí, er forma

Myšlenka díla: Zobrazit majetkové rozdíly na vesnici a poukazuje na to, že manželství uzavřené bez lásky nemůže být šťastné.

Vlastní názor: V dramatu je především kritizována bezcitná moc peněz. Ptám se ale, jsou peníze opravdu tak mocné a důležité? Mohou peníze znamenat více než láska? Je zde vidět, jak bezmocný může být vztah dvou mladých lidí., když jim to ostatní nepřejí. Pro rodiče Maryši Francek patří mezi vesnickou chudinu a nezajímá je, že ho jejich dcera miluje. Záleželo jim pouze na tom, aby se měla “dobře“ – tedy aby byla zaopatřená penězi. To, že se po zbytek života bude trápit je nezajímalo, nebo to spíše nechtěli vidět. Bylo to však dobré rozhodnutí? Dle mého názoru byl tohle naprosto sobecký čin. Líbilo se mi, že si rodiče alespoň na konci hry uvědomili, jakou chybu udělali. Myslím si, že se láska s penězi nedá srovnávat. Maryša byla velmi silná, bojovala za svou lásku a i přesto že si nakonec vzala Vávru, na svého milovaného Francka nikdy nezapomněla. A to je podle mě důkaz toho, že peníze nemají žádnou moc, když člověk miluje.

Obsah díla

Děj se odehrává na slovácké vesnici, kde žije sedlák Lízal s hezkou a mladou dcerou Maryšou. Ta se zamiluje do prostého rekruta Francka, který má jít na vojnu, ale je rozhodnuta na něj počkat. Lízal i jeho manželka nemohou však Francka vystát pro jeho chudobu a proto mu zakáží, aby se s jejich dcerou stýkal. Přejí si, aby se provdala za bohatého mlynáře Vávru. Maryša ale námluvy odmítá, protože ví jak je Vávra zlý, surový a navíc je to vdovec se třemi dětmi. Francek se přišel za Maryšou rozloučit a slibuje jí, že se za ní za 2 roky vrátí. Lízal ho ale vyžene a začne ještě více naléhat na Maryšu ohledně svatby s Vávrou. I proti své vůli, je nakonec nucena se za Vávru provdat. Hned od prvních okamžiků se jí život stává peklem. Musí těžce pracovat, denně je od svého muže bita, když se vrací opilý domů. V tu chvíli Lízal svoji chybu začne vnímat a radí Maryši, aby muže opustila a později byla s Franckem. Ta však odmítá a je pevně rozhodnuta dál trpět. Po letech se Francek vrací z vojny a vidí, jak je jeho milá nešťastná. Snaží se s ní stýkat, ale ona odmítá, protože nechce poškodit jméno své rodiny. Nakonec se s spolu přece jen začnou potkávat a Francek ji přemlouvá, aby s ním utekla do Brna. Vávra tuší, že se spolu stýkají a chce Francka zabít. Maryša o něj má strach a vidí, že takhle dál žít nemůže. Druhý den připraví manželovi kávu, do které mu přisype jed. Její trápení je tak u konce, protože Vávra je otráven.

Citace z knihy:
ROZÁRA (v běhu, běží rovnou cestou pro vodu): Proboha všemohoucího, paňmámo -- co se stalo --- pantáta je bez sebe --
VÁVROVÁ (ani se nehne)
ROZÁRA: (s podivením hledí po ní, pak odběhne)
VÁVROVÁ (sama, stále na svém místě. Hluk se blíží síní dovnitř. Delší chvíle. Hraje očima)
Oknem je vidět: Mlatci, ženy i mužští zpola vedou, zpola nesou Vávru - polomrtvého. Výkřiky.
HLASY: Co se mu jen stalo? Co se mu jen stalo? Tak najednó?!
VÁVROVÁ (právě když s Vávrou mají přijít dveřmi v pozadí na jeviště, vyhrne oči k nebi)
ŽENA (předběhne mlatce, všimne si pátravě Vávrové, uchopí ji za ruku, trhne doprostřed jeviště a pohlédne jí do odvrácené tváře): Děvčico neščastná, tys jé otrávila!? (V pozadí ve dveřích muži nesoucí Vávru, ve dveřích objeví se pouze boty mrtvého)
VÁVROVÁ (dutě): Otrávila."