"Pygmalion

George Bernard Shaw (25.7.1856 - 2.11.1950)
Byl anglický dramatik, prozaik, kritik a esejista irského původu 1. pol. 20. století. Měl problematické dětství, otec byl alkoholik a nestaral se o jeho vzdělání. Od 15-ti let se Shaw musel živit sám, oporou mu však byla matka, která se věnovala hudbě. Vystřídal několik škol a v roce 1876 odjel za matkou do Londýna. Do Irska se nevrátil dalších 30 let. Začal pracovat jako skladatel hudby, divadelní kritik a spisovatel. Roku 1925 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1898 se oženil s bohatou Charlottou Payne - Townsendovou, měli bezdětné a relativně šťastné manželství, které ale za necelých padesát let skončilo Charlottinou smrtí. Shaw byl však spřízněný i s několika dalšími ženami. Pokoušel se také o uplatnění v politice, ale jeho pokusy nebyly nijak úspěšné. Roku 1950 zemřel ve své venkovské vile ve střední Anglii.

Jiná díla: - Člověk a nadčlověk
- Živnost paní Warrenové
- Domy pana Sartoria

Lit. druh a žánr: drama, komedie

Postavy:
Líza Doolittlová - pouliční květinářka; přirozená, bystrá, citlivá
Henry Higgins - profesor fonetiky, starý mládenec posedlý svojí prací; sebestředný
plukovník Pickering - přítel Higginse; gentleman, bezstarostný, dobrosrdečný

Jazyk díla: obecná čeština, nespisovný; používány dialogy

Myšlenka díla: Zachytit a přiblížit rozdíly mezi spodní a vyšší vrstvou společnosti.

Vlastní názor: Na knize mě zaujalo jak autor střídal chvilky humorné s vážnějšími, zamyšlenějšími a projevujícími skutečný lidský charakter. Přemýšlela jsem ale především nad rozhodnutím Lízy na konci knihy. A to jestli si vybrat život s Henrym Higginsem nebo s Freddym. Otázkou je zda její výběr byl správný? Co je ale správné? Profesor byl takový morous, který by ji nedokázal za nic pochválit a vážit si jí. Freddy byl oproti němu velmi zamilovaný, ale nezkušený a plachý. Jaká volba je tedy ta “správná“? V Lízině věku má dívka pocit, že si může svobodně vybírat a tak se nechá vést svým instinktem. A ten jí říkal, aby si Higginse nebrala. Neříkal ji ovšem ani, aby se s ním nadobro rozešla. Dle mého názoru není nejmenších pochyb, že Higgins zůstane objektem Lízina velice silného citového zájmu po celý život. Dokáže se ale Líza myšlenek a vzpomínek na profesora někdy nadobro zbavit? Dokáže být vůbec po boku Freddyho opravdu šťastná?

Obsah díla

Příběh začíná o půlnoci za velkého deště, kdy se několik osob schovává pod pilířem kostela sv. Pavla. Kromě elegantní matky s dcerou se zde ukrývá i elegantní pán, mladá květinářka a tajemný muž, který nepřetržitě píše do zápisníku. Právě mezi ním a květinářskou dojde ke konfliktu, ve kterém jej obviňuje že je policista. Nakonec se ukáže že je to profesor Higgins – profesor fonetiky a elegantní pán je plukovník Pickering, který je autorem knihy o indickém jazyku. Druhý den mladá květinářka – Líza Doolitlová přijíždí do Higginsova domu a nabízí mu peníze za učení jazyka. Profesor, který uzavřel sázku se svým přítelem Pickeringem, že pouliční květinářku naučí výslovnosti vznešené dámy nakonec nabídku přijímá, zatímco Pickering bude přispívat finančně. Líza tedy zůstává v Higginsově domě. Brzy pro ni nastává první zkouška a to když je pozvána k paní Higginsové. Umí zatím mluvit pouze o počasí a zná pár zdvořilostních frází, ale přesto však udělá dojem a to především svojí upřímností. Při této návštěvě se do Lízy zamiluje Freddy – syn elegantní dámy se kterou se Líza potkala při bouřce pod pilířem. Poté následuje velká sešlost, kde Líza okouzlí veškerou londýnskou smetánku. Když se všichni vrátí z opery, tak se Pickering s Higginsem radují z úspěchu. Navzájem se chválí, ale nevšimnout si toho, že je Líza smutná. Roste v ní zlost, jelikož nikdo nevidí, že to byla především její zásluha. Po chvíli vypukne hádka mezi ní a profesorem Higginsem, kde se Líza ujistí, že pro něj byla pouze panenkou na hraní a vůbec mu na ní nezáleží. Zatímco ona se strachuje o svoji budoucnost, Higgins stále myslí jen na sebe. Proto Líza odchází k paní Higginsové, kde je s ní zacházeno jako s dámou. Za nedlouho přichází i Higgins s Pickeringem a objeví se tam i Lízin otec. Zatímco se všichni chystají odjed na svatbu pana Doolitla, Higgins se snaží přemluvit Lízu, aby s ním zůstala. Zhrzená a zmatená Líza si však raději představuje život s chudým Freddym, který ji velice miluje. Konec hry zůstává otevřený, takže není jisté jak vše nakonec dopadne.

Citace z knihy:
HIGGINS (v zoufalém hněvu): Kde jsem ksakru zase nechal ty bačkory? (Objeví se ve dveřích)
LÍZA (popadne bačkory a ze všech sil mu jednu po druhé háže na hlavu): Tady máte ty svoje bačkory! A tady! Koukejte si je obout a co nejdřív se v nich přerazit!
HIGGINS (ohromen): Co vás to - ? (Jde k ní) Co je s vámi? Vstaňte. (Zvedne ji) Stalo se něco?
LÍZA (bez dechu): Vám – nic. Přece jsem vám vyhrála sázku. To vám stačí. Na mně přece nezáleží.
HIGGINS: Vy že jste mi vyhrála sázku! Vy! Brabenče jeden drzá! Já jsem ji vyhrál. Proč jste po mně hodila bačkorama?
LÍZA: Protože jsem vám chtěla rozbít nos. Nejradši bych vás zabila, vy sobče jeden. Proč jste mě nenechal na ulici, proč jste mě odtamtud tahal? Teď si říkáte zaplaťpámbu, že je po všem a že ji tam můžu zase hodit, co? (Křečovitě si svírá prsty)
HIGGINS (se na ni dívá s chladným podivem): Holka je přeci jenom nervózní. (Líze tlumeně vykřikne zuřivostí – instinktivně mu vletí nehty do tváře. Higgins ji chytne za zápěstí) Ale copak? Schovejte drápky, kočičko. Co se to opovažujete, vylévat si na mně svou mizernou náladu? Sednout a ticho! (Hrubě ji hodí na pohovku)
LÍZA (rozdrcena silou a váhou jeho osobnosti): Co ze mě bude? Co ze mě bude?
HIGGINS: Proboha, vím já, co z vás bude? Copak na tom záleží?
LÍZA: Vám je to jedno. Já vím, že vám je to jedno. Vám by bylo fuk, i kdybych umřela. Já jsem pro vás nula – míň než tydlencty bačkory!"