"I. Obsah díla:
Příběh začíná v době, kdy je ještě Rudolf Lang mladý, dvanáctiletý chlapec. Jednoho dne si ho otec zavolá do kanceláře a sdělí mu, že kdysi slíbil Panně Marii, že jí zasvětí svého syna. Rudolf se tedy musí stát knězem. „‘Kdybych zemřel,‘ pokračoval, jako by četl mé myšlenky, a mne zaplavila vlna studu, ‚kdybych zemřel – dřív než budeš vysvěcen – dal jsem pokyny – tvému poručníku – aby moje smrt- nic nezměnila. A po mé smrti – Rudolfe – i po mé smrti – bude tvou povinností – povinností kněze – přimlouvat se za mne – u Boha.“ Zanedlouho po této zprávě jeho spolužák urazil Rudolfova otce. To Rudolf nemohl dopustit; poprali se a Rudolf spolužákovi zlomil nohu. Kamarád to ale nepřiznal a řekl, že uklouzl na ledu. Protože měl Rudolf špatné svědomí, šel ihned ke zpovědi.
Večer před večeří se ho otec, stejně jako všech, zeptal, jestli ten den nehřešil a Rudolf řekl, že ne, protože měl za svého otce strach. Ale jeho otec se dozvěděl pravdu na třídních schůzkách a večer vytáhl Rudolfa z postele, aby ho potrestal. Druhý den Rudolf onemocněl a byl nemocný dost dlouho. Během té doby si domyslel, že pátek, kterému se zpovídal, vyzradil toto tajemství otci. Ale nebyl to páter, kdo řekl otci, že Rudolf Hansovi zlomil nohu, nýbrž Hansův otec. Avšak tehdy ztratil Rudolf nejen důvěru v církev, ale i víru samotnou. „Nakonec jsem s překvapením došel k závěru, že se kromě mých vlastních pocitů k páteru Thalerovi vlastně nic nezměnilo: ztratil jsem víru, ztratil jsem ji navždycky.“
Zanedlouho, 15.května 1914, zemřel Rudolfův otec. Začala válka. Rudolf se přihlásil do Červeného kříže, aby pomáhal při vynášení raněných z vlaků. Dvakrát se pokusil s vojáky dostat na frontu, ale neúspěšně. V nemocnici se seznámil s rytmistrem Güntherem a nastoupil k němu do služby. Když se rytmistr vyléčil, zařídil, aby Rudolf nastoupil k němu do vojenského oddílu jako dragoun. A tak se Rudolfovi splnil sen.
Během války se z Rudolfa stává muž. „Vrátil jsem se na palestinskou frontu, byl jsem znovu raněn, jmenován při čtení rozkazu a vyznamenán, potom jsem se vrátil k oddílu a navzdory svému mládí jsem byl povýšen na poddůstojníka. Brzy byl Güntherův oddíl připojen k 3.jezdecké divizi, které velel turecký podplukovník Essad Bey, a zúčastnil jsem se protiútoku na městečko Es Salt, které zradou Arabů padlo Angličanům do rukou…“ Když skončila válka, neměl Rudolf kam jít, protože matka zemřela (částečně k tomu dopomohl i odchod Rudolfa z domu) a Rudolf vycítil, že není doma vítaný. Panu Voglovi, poručníkovi a vykonavateli vůle jeho otce, odmítl stát se knězem. Schrader, kamarád z války, ho nechal u sebe bydlet a oba si našli práci. Potom se dozvěděli, že verbují do Freikorpsu a oba spěchali na nádraží, aby se přihlásili. V Lotyšku pak bojovali spolu, ale Schrader zahynul. Rudolf pak bojoval na mnoha místech, ale nakonec byly Freikorpsy rozpuštěny a on si zase musel hledat práci. „V M. jsem byl postupně kopáčem, potom pomocným dělníkem v továrně, poslíčkem, kamelotem. V žádném z těch zaměstnání jsem však nepracoval dlouho a ve stále kratších intervalech jsem se vracel do velké rodiny německých nezaměstnaných. Spával jsem v noclehárnách, častokrát jsem musel dát svoje hodinky do zástavárny a poznal jsem, co je hlad.“"