"Poloha – rozloha – hranice
Švédsko leží v severní části Evropy. Svou rozlohou 449 793 km2 je největší skandinávskou zemí a čtvrtou největší zemí v Evropě. Leží mezi 55° 20´ až 69° 4´ severní šíře a 10° 58´ až 24° 10´ východní zeměpisné délky. Zaujímá zhruba polovinu Skandinávského poloostrova obrácenou od východu k Baltickému moři. Má protáhlý tvar ve směru severojižním o celkové délce 1574 km. Největší šířka od západu na východ je 499 km.
Na západě a severozápadě odděluje Švédsko od Norska suchozemská hranice v délce 1619 km a dále navazuje na nejsevernější části Švédska hranice s Finskem, kterou tvoří řeka Torne alv a její hlavní přítok Muonio alv o celkové délce 558 km. Na východě tvoří přírodní hranici Botnický záliv a na jihu vody Baltického moře. Západní hranici s Dánskem lemují průlivy Oresund – Kattegat a z části Skagerrak. Celková délka pobřeží Švédska je přibližně 2500 km. Většinou převládá pobřeží členité, na západě s množstvím zálivů a malých skalních ostrovů s rozsáhlými písečnými plážemi, jež zde vytvářejí místy přirozenou romantickou rekreační oblast, která je současně jedinečnou turistickou atrakcí.
Svérázná je oblast Stockholmských ostrovů – Stockholms-skargard, která má více než 24000 malebně rozesetých ostrovů a ostrůvků. Málo členitá, nízká a plochá je zejména severní část pobřeží Botnického zálivu a oblast Baltského moře od přístavu Karlshamn až po přístav Varberg.

Horopis a vodopis
Geologicky je Švédsko velmi staré. Velká část horstva je složena z pahorkatin, z nichž například žula a rula patří k nejstarším horninám světa.
Řetěz pohoří na západě, jehož hlavní část leží v Norsku, tvoří zbytek kaledonského vrásnění, které však v průběhu miliónů let téměř zmizelo. Svou dnešní podobu dostala krajina až mnohem později, v době třetihorní. Vlivem mohutného vnitrozemského ledovcového příkrovu byly asi před miliónem let posunuty volné zemské vrstvy, na jejichž místo se uložily zvětralé horniny různé zrnitosti, známé dnes jako slabá vrstva morény, kryjící skoro celou zemi.
S výjimkou západního pásma pohoří velehorského typu jehož vrcholy se tyčí do výše přes 2000 m, jsou jinak terénní rozdíly švédské krajiny pouze nepatrné.
Ve středním pásmu se rozprostírá široká žulo – rulová Norrlandská plošina, která se svažuje z výše 6000 m a na západě směrem na východ, kde klesá až na 100 m a táhne se v šířce 30 – 80 km podél Botnického zálivu. Nížinné pásmo, tzv. Středošvédská nížina, vyplňuje i celou jižní polovinu Švédska. Tato nížinná část, jež přesahuje výšku 30 – 40 m, byla kdysi dnem moře.
Největší hory jsou Kabnekaise (2123 m), Saraktjakko (2090 m), Kaskasatjakko (2076 m), Sulitelma (1877 m), Storsylen (1762 m) a Helagsfjallet (1796 m).
Jihozápadní okraj Švédska vybíhající v poloostrov Skane přechází v rovinatou nížinu.
Velké ostrovy Gotland (3001 m2) a Aland (1344 m2) jsou jednotvárnou plošinou, nepřesahující výšku 80 m. Oba leží v Galském moři a jsou většinou pokryty morénami. Jen části ostrovů jsou vápencové.
Vodní spád z horského řetězu směřuje na jihovýchod k Botnickému zálivu. Tvoří jej asi 10 řek, jejichž toky byly v oblasti jehličnatých lesů přirozenou dopravní cestou.
Vodní proudy vzniklé táním ledovcového příkrovu s sebou strhávaly valouny a oblázky a vytvořily deltové ústí řek. Vyhloubením a usazeninami tak vznikly desetitisíce jezer, jež jsou nejcharakterističtějším znakem švédské krajiny. Jezera zaujímají zhruba 9 % celkového povrchu Švédska.
Největší jezera jsou Vanern o rozloze 5585 km2, Vattern (1912 km2), Malaren (1140 km2) a Hjalmaren (484 km2).
Řeky mají značný hospodářský význam, zejména jako bohatý zdroj elektrické energie a cesta pro plavení dřeva. Pro svůj nerovnoměrný spád mají menší význam pro vnitrozemskou dopravu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ