1.	Počátky vykopávek v roce 1917

2.	Vstup do pohřební komnaty

3.	Otevření hrobky

4.

Kletba?

Posvátná bázeň a pověry halící objev způsobovaly značné nesnáze. Jak se přibližovali svému zlatému pokladu, měli Evropané obtíže s udržením týmu pohromadě, neboť domorodé kopáče smetaly vlny strachu. Pocit hrůzy vzrostl, když byl přeložen nápis nad vchodem do hrobky. Psalo se tu: „Smrt přijde na ty, kdo ruší spánek faraonů.“
Průlom přišel 17. února 1923. Archeologové vstoupili do pohřební komnaty krále-chlapce. V předpokoji bylo samé zlato. Bedny a šperkovnice, křesla, trůn, pohovky, vázy. Všechno ze zlata. Z tohoto svatostánku vedly troje dveře. Dvoje byly uzamčeny a zapečetěny. Nejdříve odblokovali malý průchod, který ústil do další pokladnice, opět celé ze zlata, popisující bohy, bohyně, a představy posmrtného života. Bylo ještě třeba zjistit, co se skrývá za zapečetěnými dveřmi. Byla tam mohutná zlatá rakev z křemene, obsahující mumifikované tělo mladého krále Tutanchámona.
Otevření hrobky odhalilo obrovské bohatství, ale také uvolnilo záhadnou, temnou sílu, dřímající v hrobce po tři tisíce let. O pouhé dva měsíce později byl Carnarvon mrtev. Když umíral, blikala záhadně městská světla a v jeho venkovském domě v Anglii začal uprostřed noci žalostně výt pes. Ten vzbudil celou domácnost, zalapal po dechu, ulehl a vydechl naposled. Jeho archeologický kolega Arthur Mace, který byl při tom, když se hrobka otevírala, zemřel krátce poté. V průběhu šesti let po odhalení Tutanchámona zemřelo dvanáct z těch, kteří byli svědky otevření hrobky. A kletba trvala dále. V následujícím desetiletí přežili pouze dva z původního týmu a asi dvacet pět dalších (kdo souviseli s expedicí) nečekaně zemřelo."

Práce obsahuje fotografii. Velmi krátké.