"Italský malíř, přídomek dostal po svém otci - barvíři (,,il tintore"). Životopisec T. Ridolfi uvedl 1642, že Tintoretto pracoval v Tizianově dílně pouze 10 dní; pak prý učitel žáka vykázal, protože žárlil na jeho kreslířkou dovednost. Tintoretto nevstoupil do učení již k žádnému mistru; na stěnu své dílny si prý napsal: ,,Kresba od Michelangela, kolorit od Tiziana." Tintoretto strávil celý život v Benátkách; pouze 1580 odjel na pozvání vévody do Mantovy, aby instaloval v jeho paláci osm objednaných obrazů, znázorňujících výjevy ze života Federica Gonzagy; přijel tam prý s celou rodinou, ale po skončení práce zase spěchal do Benátek.

Tintoretto byl člověk prostý a hluboce zbožný; život měl klidný, bez vzruchů a velkých nároků. Vedle malířství měl zálibu v hudbě; v jeho domě se scházela společnost předních benátských hudebníků. Na rozdíl od Tiziana nepracoval pro knížata a zpočátku ani pro benátskou republiku, ale pro bratrstva (scuoly), jejichž význam pro benátský společenský a kulturní život velmi vzrostl právě v 16. století a novým prohloubením náboženského života; účelem těchto bratrstev byla účast na společných náboženských cvičeních a charitativní podpora, jejich vnějším znakem byly četné nadace a umělecká díla. Pro Scuolu Grande di S. Marco vytvořil Tintoretto 1548 své první mistrovské duo, Zázrak sv. Marka, a po čtrnácti letech další tři obrazy, oslavující benátského světce. 1564 začal pracovat pro bratrstvo sv. Rocha (Scuola di s. Rocco), jehož se stal 1565 členem; jeho novou budovu vyzdobil 1564-87 celkem 42 obrazy a vytvořil tak největší galerii svých děl a nejvýznamnější sbírku italského malířství 2. poloviny 16. století.

Tintoretto se stal oblíbeným malířem drobných lidí; nemaloval mytologické a alegorické náměty, ale tradiční biblické a legendární příběhy ze života Krista a P. Marie; řada jeho posledních večeří svědčí, jakého významu nabyla eucharistie v době manýrismu jako výraz mystického spojení a Bohem. Raná Tintorettova díla vznikla pod vlivem Tizianovým. Prvním obrazem, v němž se projevil osobitý Tintorettův sloh, byl Zázrak sv. Marka, první význačné dílo benátského manýrismu (1548); obraz vyvolal prudkou polemiku, malíř si jej vzal zpět a vrátil jej teprve na prosby Členů bratrstva. Současníky překvapila zvláštní kompozice a prudkost pohybů, jimiž jsou vyjádřeny duševní afekty zúčastněných osob. Obraz kompozičně i obsahovým pojetím navazuje na Michelangelovy fresky v Cappella Paolina; podobně jako v Obrácení sv. Pavla je znázorněn zázračný děj tím, že světec je v obraze tělesně přítomen a přesto je všem - kromě zachráněného otroka - neviditelný."