"volby, politickoprávní instituce, která zprostředkovává prosazení vůle občanů při vytváření reprezentativních orgánů státu, respektive orgánů samosprávy, a obsazování jiných ústavních orgánů (např. prezident, soudy). Právo volební bylo v různých dobách provozováno buď omezenou skupinou volitelů, nebo určitou částí obyvatelstva (voličů) na základě stanovené kvalifikace (majetek, placení daní, věk ap.), která měla zaručit kompetenci k samostatnému rozhodování. V nepřímých volbách voliči nehlasují pro konečného funkcionáře, ale pro delegáty či volitele, v přímých volbách je konečný funkcionář zvolen lidem.

volební systém, soubory pravidel, podle nichž se počty voličských hlasů pro různé kandidáty převádějí na počet mandátů v zastupitelských orgánech. V zásadě se v ustavování reprezentantů rozlišuje mezi většinovým principem (viz též systém většinový, zastoupení většinové) a poměrným principem (viz též zastoupení poměrné). Většinové volby navazovaly na středověkou myšlenku zastoupení celých komunit i v územním aspektu (zastupuje ten, kdo je pánem v určité komunitě na určitém území). S rozvojem politických stran se většinový systém přeměnil v zásadu maximalizace zastoupení či demokracie na výstupu, tedy v argument, že nesporní vítězové v jednotlivých obvodech mohou sestavit zřetelnou vládu s plnou odpovědností v daném volebním období; o složení vlády de facto rozhodují již sami voliči. V klasické podobě, kde „vítěz bere vše“ a kde mu k tomu postačí relativní většina, dochází při větším počtu kandidátů ke zkreslení voličské vůle a v krajní podobě i k vládám, které přes většinovou parlamentní podporu mají pouze menšinovou důvěru voličů. Tento problém je v některých většinových systémech řešen dvěma koly voleb, z nichž v prvním jsou zvoleni jen ti, kteří získali absolutní, nadpoloviční většinu ve svém volebním obvodě, druhého se účastní jen ti nejúspěšnější z kola prvního. Systém zastoupení poměrného maximalizuje reprezentativnost, tj. zastoupení všech názorových proudů v zákonodárném orgánu, a sestavení vlád z různobarevných parlamentů pak ponechává na koaličním jednání v povolebním období. Nevýhodou bývají názorově příliš pestré parlamenty, protahující koaliční jednání a komplikující akceschopnost vlády i parlamentu. Přílišné fragmentaci se ve většině poměrných soustav čelí omezovací klauzulí, podle níž získávají mandáty jen strany přesahující stanovené procento hlasů v nějakém regionálním nebo celostátním měřítku.

většinový systém, systém volební, který vychází z principu, že v každém volebním obvodu se volí jeden poslanec. Na zvolení v některých zemích stačí relativní většina (Velká Británie), v jiných zemích (Francie) je zapotřebí v prvním kole většina absolutní, v dalším kole stačí většina relativní. Systém většinový preferuje silné strany a zužuje politické spektrum. Druhým základním volebním systémem je systém zastoupení poměrného.

Senát Parlamentu ČR, horní komora Parlamentu České republiky. Základní funkcí Senátu jako horní komory zákonodárného sboru je být pojistkou ústavnosti a dbát na patřičnou kvalitu zákonů. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na základě volebního systému většinového na dobu šesti let, přičemž se každé dva roky volí třetina senátorů. Senátoři vykonávají svůj mandát osobně, v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy; jsou chráněni institutem poslanecké imunity (viz též imunita). Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu (viz též Poslanecká sněmovna ČR). Senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou příslušné komory ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí. Senát (jako celek) je oprávněn podávat Poslanecké sněmovně návrhy zákonů. Poslanecká sněmovna projednává návrhy zákonů jako první, návrh zákona, se kterým vyslovila souhlas, postoupí Senátu. Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení, a to tak, že návrh zákona schválí nebo zamítne (pro určité případy má absolutní právo veta, v ostatních suspenzívní právo veta), nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, anebo vyjádří vůli nezabývat se jím (to má tentýž důsledek jako přijetí zákona). Obě komory volí prezidenta republiky. Senát přijímá zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona, v případě, že dojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi; nedojde-li ke schválení, pozbývá zákonné opatření další platnosti. – Poslední volby do Senátu se konaly v roce 1998; jeho předsedkyní je L. Benešová."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ