"Vředová choroba gastroduodena

Žaludeční a dvanáctníkové vředy dělíme do dvou skupin – vředová choroba jako taková a dále druhotné (sekundární) vředy.
Vředovou chorobou se rozumí vřed žaludku a dvanáctníku. Pojem choroba naznačuje, že se jedná o celkové onemocnění organismu, a nikoliv pouze o chorobu samotného žaludku či dvanáctníku. Vřed označený jako peptický, je charakterizován poškozením žaludeční nebo dvanáctníkové sliznice v důsledku agresivního působení žaludeční šťávy (kyselina chlorovodíková).
Ostatní, druhotné, vznikají např. v důsledku zvýšeného životního stresu, pracovního zatížení, nesprávné a nepravidelné životosprávy, nadměrného užívání určitých léků proti bolesti kloubů a páteře (nesteroidní antirevmatika), kouření, konzumace kávy, pití koncentrovaných lihovin. Druhotné vředy mohou však dále doprovázet i jiná závažná onemocnění (jater nebo žláz s vnitřní sekrecí).
Na základě statistických údajů lze konstatovat, že dvanáctníkové vředy vznikají spíše u mladých pacientů ve věku 20 – 40 let, zatímco žaludeční vředy se objevují častěji u starších mužů ve věku 60 – 65 let. Obecně je možno poznamenat, že vředy se vyskytují spíše u mužů, ale v posledních letech se však poměr mezi muži a ženami začíná vyrovnávat.

Příčiny vzniku vředové choroby

Na vzniku žaludečního či dvanáctníkového vředu se podílí řada činitelů, které, jak dokládají dosavadní výzkumy, jsou schopny poškodit žaludeční či duodenální sliznici. V 80.letech bylo po znovuobjevení Helicobacteru pylori zjištěno, že tato bakterie, která způsobuje zánět antrální oblasti žaludku, a právě v této oblasti zánětu vznikají vředy častěji.
Navíc je zjištěno, že při recidivitě vředové choroby hraje rozhodující úlohu právě tento helicobacterový zánět. V současné době převládá názor, že právě infekce tohoto druhu je s největší pravděpodobností základní příčinou onemocnění označeného jako vředová choroba. Tento závěr se opírá rovněž o ověřenou skutečnost, že po léčbě helicobacterové infekce (tzn.eradikaci) již ke vzniku vředové choroby téměř nedochází.

Klasifikace peptických vředů

1) vředová choroba gastroduodenální , podmínkou je přítomnost Helicobactera pylori
2) sekundární vředy – gastropatie z nesteroidních antirevmatik
- vředy stresové (Curlingovy a Cusingovy vředy, polytraumata)
- vředy endokrinní (Zollingerův – Ellisonův syndrom, hyperparathyreóza, endokrinní adenomatźa)
- vředy při respirační incuficienci
- hepatogenní vředy
U všech typů vředů se uplatňuje nerovnováha dvou druhů faktorů – protektivních a agresivních.

Faktory agresivní – acidopeptický účinek žaludečního sekretu
- Helicibacter pylori
- ulcerogenní léky (nesteroidní antirevmatika, kys.acetylosalicylová)
- poruchy mikrocirkulace
- duodenogastrický reflux
- poruchy motility

Faktory protektivní – žaludeční hlen
- normální mikrocirkulace v žaludku
- rezistence žaludku
- regenerační schopnost sliznice
- alkalická sekrece a sekrece prostaglandinů třídy E"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ