"- básník,publicista,překladatel
- narodil se v Praze,v rodině pražského advokáta,staročeského poslance,v pěti letech mu otec zemřel a tak celou Neumannovu výchovu obstarávaly ženy
- na gymnáziu vydával časopis Vlast a Slavia,nebyl zrovna nejúspěšnější student,Obchodní akademii nedostudoval-dostal se zde pod vliv vzmáhajícího se sociálního hnutí a začal se i více zajímat o lit., ve studiu nechtěl dál pokračovat,rodina mu sehnala protekční místo v redakci Hlasu Národa,kam mladý buřič opravdu nastoupil,každý den sbíral zprávy pro noviny,večer pak trávil na bouřlivých schůzích nebo rozbíjením oken nenáviděných rakouských úřadů,dokud ho nezatkli
- roku 1893 byli zatčeni,1894 v procesu s Omladinou byl odsouzen na 14 měsíců,které si odpykal v Plzni-Borech; po propuštění vydal první sbírku Nemesis bonorum custos 1895-realistická poezie,ovlivněná Viktorem Dykem
- během tohoto roku se mu také poprvé dostává do rukou Moderní Revue, časopis českých dekadentů shromážděných kolem Arnošta Procházky;dále čte knihy Friedricha Nietzscheho a seznamuje se s anarchismem, stává se vyznavačem individualismu a satanismu(Satan mu je symbolem pravého,dravého a nespoutaného života) básnické sbírky z tohoto období:
Jsem apoštol nového žití
Apostrofy hrdé a vášnivé 1896
Satanova sláva mezi námi 1897
Sbírky odrážejí zhnusení současnou společností a překypují anarchisticko-aristokratickou stylizací autora,nenacházejí jedinou pozitivní stránku života
- spolupracuje s Moderní Revuí,píše výtvarné kritiky i verše a pod pseudonymem Kupidos vytváří později otištěné kresby a ornamenty;velká pozornost grafické úpravě svých knih
- 1896 vydává Almanach secese,důl.sborník,který sdružuje autory působící mimo Šaldův Manifest moderny,mezi přispěvatele patřil i Otakar Březina a Julius Zeyer
- v době,kdy po tetě dědí vilu v Olšanech(stává se místem schůzek,diskusí i divokých orgií bohémské kolonie) začíná vydávat časopis Nový Kult se zaměřením i na politiku, také vydává revui Philobiblon,luxusní grafickou edici
- s první ženou Kamilou Krémovou má dvě děti, syn Stanislav se později stává slavným hercem a básníkem, po rozchodu je opustil, Kamila vydává edici Knihy dobrých autorů a přináší překlady svět.literatury
- roku 1904 končí jeho bouřlivá léta v Olšanech a se svojí druhou ženou Boženou Hodačovou odjíždí do Vídně,později na Moravu do Řečkovic a Bílovic nad Svitavou,kde se setkává s přírodou inspirující pro sbírku Kniha lesů,vod a strání 1914(lyrika smyslového okouzlení a oddání přírodnímu rytmu
-první světová válka ho zasahuje v Bílovicích,byl odveden a bojoval v Rakouské armádě na Balkáně,své zážitky ztvárňuje v knihách Třicet zpěvů z rozvratu, Elbasan,Válčení civilistovo
- později se stává redaktorem časopisu Moravský kraj a zakládá populární časopis Šibeničky věnovaný karikatuře;od roku 1910 spolupracuje i s Lidovými novinami; končí se svým bohémským životem
- o ženách napsal básnické sbírky: Bohyně, světice a ženy; Písně o jedné věci; Dějiny lásky a Dějiny ženy,Láska 1927-33 –erotická lyrika,milostná
- po válce se vrací do Prahy a věnuje se básnění a politice, je jedním ze zakladatelů Komunistické strany Československa, přispívá do Rudého práva,Komunistického revue a vydává časopis Červen
- politické sbírky básní: Rudé zpěvy 1923, České zpěvy-nacionalismus
- spis Anti Gide 1937,polemika,reaguje na knihu Andrého Gida Návrat ze SSSR,kde kritizuje poměry v Sovětském svazu,uveřejňuje skutečnosti,které naši levicovití intelektuálové nevěděli –Neumannova kniha ukazuje,jak se básník ochotně vzdává všech idolů mládí,pokud nejsou v souladu s komunisty a uznáním úspěchů Soc.svazu
- jeho poslední dvě sbírky vznikly při nacistické okupaci: Bezedný rok, Zamořená léta
- roku 1945 byl jmenován národním umělcem, 28.června 1947 umírá"