"Kvantová teorie vychází z elektromagnetického pole, které popisují Maxwellovy rovnice. Maxwell je odvodil matematicky a dlouho je nikdo nedovedl experimentálně potvrdit.
Z Maxwellových rovnic vyplývá, že elektromagnetické pole je popsáno dvěma významnými vektory – intenzitou el. pole E a mag. indukcí B, které se časově mění podle funkce sinus, leží v rovinách navzájem kolmých. Vlnová délka světla souvisí s intenzitou el. pole E.
Maxwellovy rovnice potvrdil až o deset let později německý fyzik Hertz.
Elektromagnetické pole se šíří prostorem prostřednictvím elektromagnetických vln. Vlny o krátkých vlnových délkách se šíří přímočaře, v podobě paprsků, proto o nich mluvíme jako o záření.
Elektromagnetické záření vydávají všechna tělesa. Chladná vyzařují infračervené záření okem neviditelné, tělesa zahřátá nad 500 °C září viditelně. Zvláštním případem záření je záření rovnovážné neboli záření absolutně černého tělesa. Absolutně černé těleso si můžeme představit jako pec, do které se díváme velmi úzkým otvorem. V absolutně černém tělese je v rovnováze vyzařování a pohlcování záření. Pozorujeme-li rozžhavené absolutně černé těleso, jeví se nejprve jako černé, červené, se vzrůstající teplotou jako oranžové, žluté a bílé.
Spektrum rovnovážného záření nezávisí na chemickém složení tělesa, ale jen na jeho teplotě a je spojité, rovnovážné těleso vyzařuje na všech vlnových délkách.
Rovnovážné záření popisuje:

Wienův posunovací zákon
Maximální energie je vyzařována na určité vlnové délce, která se zmenšuje úměrně s rostoucí termodynamickou teplotou.
l × T = b
l je vlnová délka, T je termodynamická teplota, b – Wienova konstanta

Stefanův-Boltzmannův zákon
Energie vyzařovaná absolutně černým tělesem roste úměrně čtvrté mocnině termodynamické teploty.
E = s × T4
E je energie záření, s je Stefan-Boltzmannova konstanta, T termodynamická teplota
Þ roste-li teplota tělesa, intenzita záření velmi rychle vzrůstá a jeho spektrum se posouvá k vyšším frekvencím.
Planck svou kvantovou hypotézou vyslovil předpoklad, že záření vydávané a pohlcované jednotlivými atomy zahřátého tělesa nemůže mít libovolnou energii, ale vždy je vyzařováno nebo pohlcováno v určitých dávkách (kvantech). Energie takového záření je úměrná frekvenci a konstantou úměrnosti je tzv. Planckova konstanta h:
E = h × f
h = 6,626 × 10–34 J × s"

Důležité informace jsou tučně značeny. Práce obsahuje několik drobných schémat.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ