"Leibniz se narodil roku 1646 v Lipsku. Brzy osiřel. I přesto však velice brzy získal takové vzdělání, že již v 15ti letech mohl nastoupit na universitu - v 17ti se stal bakalářem, ve 20ti letech byl promován k akademické hodnosti doktor na universitě v Altdorfu. Kariéru universitního pedagoga odmítl a raději se věnoval politice a diplomacii (měl odvrátit výbojné akce francouzského krále Ludvíka XIV. proti Holandsku a Německu, navrhoval spojení evropských sil proti nekřesťanům atd., při žádném jednání však neměl úspěch). Při pobytu v Paříži se Leibniz sseznámil s matematikou - diferenciálním počtem, početním zvládnutím nekonečně malých veličin atd.

Roku 1676 se stal vévodským knihovníkem a dvorním rádcem v Hannoveru. Odtud vykonal několik cest, např. do Berlína, Vídně, Říma, seznámil se i s ruským carem Petrem Velikým. Neustále studoval, vyhledával staré dokumenty, sepisoval svá díla, jež většinou nedokončil, věnoval se historii, právům, matematice, filosofii apod.
Zemřel roku 1716 v osamění, jelikož na sklonku života upadl u kurfiřta v nemilost.
Leibniz byl pravděpodobně posledním mužem, který ovládal všechny vědy a ve všech dosáhl vynikajících výsledků.

• Nová soustava přírody (1695)
• Monadologie (1714)
• Principy přírody a milosti (1712 - 1714)
• Nové úvahy o lidském rozumu
• Teodicea spis pojednává o Boží dobrotě, lidské svobodě a původu zla. Je namířen na francouzského skeptika Bayla.
• Leibniz psal své myšlenky také v mnoha listech, které byly uveřejněny až několik let po jeho smrti.

Leibniz, G.W.: Monadologie in Monadologie a jiné práce. Svoboda. Praha 1982. 1. vyd. S.156
"Monáda, o níž zde bude řeč, není nic jiného než jednoduchá substance, která vstupuje jako prvek do složených věcí. Je jednoduchá, tj. nemá části.
Musí však existovat jednoduché substance, protože existují složené věci, neboť složená věc není nic jiného než nahromadění neboli agregát jednoduchých.
Nuže tam, kde nejsou žádné části, není možná ani rozprostraněnost, ani tvar a také ani dělitelnost. Monády jsou tedy opravdové atomy přírody a jedním slovem počátky věcí.
Není proto třeba obávat se u nich zániku a není myslitelný žádný způsob, jak by jednoduchá substance mohla přirozenou cestou zaniknout.
Z téhož důvodu není myslitelné, že by jednoduchá substance mohla přirozenou cestou vzniknout, protože se přece nedá vytvořit složením.""

Součástí práce je drobná podobizna.