"Rousseau se narodil roku 1712 v Ženevě, v kalvinistické rodině. V šestnácti letech odešel z učení a uchýlil se na statek jedné starší ženy, která se pro něj stala matkou a milenkou zároveň. Ta jej také získala pro římsko-katolickou církev.
Později se jeho život skládal z mnoha stěhování - žil v Paříži, v jiných částech Francie (vždy z podpory majetných přátel a příznivců), vrátil se zpět do Ženevy, kde se oženil a přestoupil zpět ke kalvinismu, odešel do Anglie, vrátil se do Francie. Stále se cítil ohrožován pronásledovateli, a toto pronásledování u něj později přerostlo ve stihomam.

Zemřel roku 1778 v Paříži.

• Rozprava o vědách a umění (1750) - Rousseau odpovídá na otázku, zda jsou vědy a umění užitečné pro lidské štěstí a mravnost - jeho odpověď je záporná
• Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (1753) - autor se svém spise rozlišuje přirozenou (fyzickou) nerovnost způsobenou stářím, tělesnými silami a duševními vlohami a nerovnost mravní (politickou), která závisí na úmluvě mezi lidmi nebo je jimi trpěna
• Společenská smlouva (1762) - politický spis, rozvíjí myšlenku, že lid je ve státě jediným nositelem moci
• Emil čili o výchově (1762) - román, který klade důraz na výchovu; Rousseau říká, že dospívání každého člověka musí být uchráněno před působením špatných vlivů
• Vyznání víry savojského vikáře - spisek je součástí Emila; autor v něm ukazuje svůj vztah k náboženství - jeho víra spočívá na citu

Rousseau, J.J.: Rozpravy. Svoboda, Praha 1978. 1. vyd. S.100n
"Tím, že nejmocnější a nejubožejší dělali ze své moci nebo ze svého nedostatku jakési právo na majetek druhého, rovnocenné podle nich s právem na majetek vůbec, vystřídal neporušenou rovnost nejhorší nepořádek. Uchvatitelství bohatých, krádeže chudých a bezuzdné vášně všech potlačily přirozený soucit i prozatím slabý hlas spravedlnosti a udělaly lidi lakomými, ctižádostivými a zlými. Mezi právem silnějšího a právem prvního majitele se rozpoutal stály spor, který končil jen bojem a vraždou.""