"Wittgenstein se narodil ve Vídni roku 1889. Jeho otec byl váženým a majetným mužem (byl výrobcem oceli). Wittgenstein pocházel se sedmi dětí. Předmětem jeho zájmu se stala technika (letectví a problémy aerodynamiky), studoval na vysoké technické škole v Berlíně-Charlottenburgu a poté na universitě v Manchesteru. Po přečtení Russelova díla Principles of Mathematics se začal věnovat matematice a jejím základním problémům a díky tomu se dostal až k logice a filosofii. Roku 1912 odešel do Cambridge a stal se Russelovým studentem (v té době se zajímal o tři oblasti - filosofické myšlenky, hudba a cestování).

Když vypukla první světová válka, pobýval zrovna v Norsku. Přihlásil se jako dobrovolník do rakousko-uherské armády. Během války zaznamenával své myšlenky do poznámkových sešitů, a když se dostal do italského zajateckého tábora, měl již hotový rukopis Logicko-filosofického traktátu.

Své dědictví po otci dal zčásti k dispozici rakouským umělcům a spisovatelům a zbytek nechal svým sestrám. Několik let žil v ústraní, roku 1929 se vrátil zpět do Cambridge, kde předložil svůj Traktát jako disertační práci. Přednášel zde až do roku 1947 (s výjimkou druhé světové války, kdy byl dobrovolným pracovníkem ošetřovatelské služby).
Wittgenstein zemřel roku 1951 v Cambridgi.

Byl velice všestranným člověkem - měl rád hudbu, techniku, architekturu, sochařství, matematiku, filosofii, logiku. Byl spíše samotářský typ, nevyrovnaný, citlivý vůči kritice.

• Logicko-filosofický traktát - spis se skládá z aforisticky formulovaných vět, Wittgenstein sám považoval pravdy zapsané v tomto díle za "nedotknutelné a definitivní"
• Filosofická zkoumání (1953) - tento spis vyšel až po Wittgensteinově smrti, dílo má charakter rozhovoru
Wittgenstein, L.: Filosofická zkoumání. Filosofický ústav AV ČR, Praha 1993. 1. vyd. ISBN 80-7007-040-4 S.122
"Odkud se v nás bere i jen myšlenka, že určité bytosti, určité předměty mohou něco cítit?
Přivedla mě na to moje výchova tím snad, že obracela pozornost na pocity ve mě, a nyní přenáším tuto představu na předměty mimo mne? Rozpoznávám, že je tady (ve mně) něco, co mohu označovat jako "bolesti", aniž bych se dostal do rozporu se slovním územ druhých? - Na kameny a rostliny atd. svoji představu nepřenáším.
Nemohl bych si myslet, že mám strašné bolesti a že během jejich trvání se ze mne stává kámen? Ba jak vůbec vím, když zavřu oči, jestli se ze mne kámen nestal?""

Součástí práce je drobná podobizna.