"1. Co je vlastně porucha osobnosti a jak se dělí??
Porucha osobnosti, starším názvem psychopatie, je na Wikipedii definována jako "hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu osobních a sociálních situací. Reprezentují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště má vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologického fungování. Jsou často, i když ne vždycky, sdruženy s různým stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu."₁.
Směrnice MKN uvádějí, že člověk je psychopatem pokud splňuje, alespoň některé projevy vyplívající z výše uvedené definice: - ovlivněné vnímání, myšlení - je pozměněn vztah k druhým lidem - pocity subjektivní tísně - narušení sociálního výkonu - nižší stupeň sebekontroli
Člověk, který je psychopatem tedy musí splňovat určité podmínky, ale důkazem pravé psychické poruchy je až dlouhotrvající, stabilní stav. Už víme něco základního o poruchách osobnosti, nyní se podíváme na ty nejzajímavější z nich.
Lidé postižení poruchou osobnosti se dělí na několik skupin podle příznaků a projevu samotných poruch na psychologie : Sadistickou Citovou Sexuální Morální
2. Paranoia
Je to jeden z pojmů, který ani mezi samotnými psychologii není jasně definovaný, ale obecně je paranoia vnímána jako chorobný stav kdy člověk vnímá\trpí různými pocity, které v něm vzbuzují pocit pronásledování, konspirační způsob vysvětlování věcí (člověk hledá nevědomky iracionální, pro něj nejhorší způsoby jak si vysvětlovat události), může se také domnívat, všichni a popř. všechno je proti němu, nikdo ho nemá rád. Nicméně psycholog Freeman to definoval jako: 1. Pocit hrozící újmy\pocit újmy 2. Pocit pronásledování, někdo mu chce ublížit
Potíž je také se zjištěním příčin paranoi. Nejpravděpodobnější příčinou by mohlo být zanedbání| nechtěnost dítěte, které by to mohlo vnímat jako citovou újmu. Rovněž se spekuluje o možnosti pokřivení vývoje v některých emocinálně vypjatých etapách života, pro někoho to například může být puberta\adolescence. Jako všechno tak i „stav ducha“ je ovlivněn stravou, takže například nedostatek vitamínů a hořčíku může ovlivnit naše myšlení.
Vlastní příznaky je samozřejmě velmi těžké určit, protože kromě myšlenek o pronásledování atd. se paranoia neprojevuje na venek, protože i paranoidní člověk se snaží chovat normálně a tím se léčba ztěžuje. Mezi příznaky patří vztahovačnost, pocit akutního ohrožení\pronásledování, podezíravost, agresivita. Samotné léčení paranoii je velmi složité. Jedná se hlavně o to přesvědčit psychopata, že jeho vnímání je špatné a donutit ho, aby si uvědomil realitu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ