"Viktor Dyk (31. 12. 1877 Pšovka u Mělníka – 14. 5. 1931 Lopud) byl významný český spisovatel, básník i prozaik, publicista, který byl v mládí představitelem generace anarchistických buřičů a později nacionalisticky orientovaný politik a spisovatel.
Studoval pražské gymnázium v Žitné ulici, kde ho učil Alois Jirásek, a poté právo na Univerzitě Karlově v Praze. Advokátní praxi se však nikdy nevěnoval a působil jako spisovatel a novinář. Svou literární kariéru začínal v literárním a řečnickém spolku Slavia, poté působil v časopise Moderní revue, Světozor a později spolupracoval s Lumírem, Pokrokovou revue a Lidovými novinami.
Během první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl ve Vídni vězněn kvůli své literární činnosti. Byl pravicově a nacionalisticky orientován a ostře se stavil proti prvorepublikové tzv. hradní politice a kritizoval hlavně T. G. Masaryka a E. Beneše. V politice se angažoval od roku 1911, kdy neúspěšně kandidoval do Říšské rady. Později se podílel na založení Československé národní demokracie, v roce 1920 získal v Národním shromáždění poslanecké křeslo za národní demokracii a o pět let později se pak za tuto stranu dostal do senátu.
Po sedmadvaceti letech známosti se oženil se spisovatelkou Zdenou Háskovou. Byl uznávaným šachistou a členem Českého spolku šachovního. Během svého života podnikl mnoho zahraničních cest do Německa, Polska, Litvy, Francie i Jugoslávie.
Zemřel na mrtvici při koupání v Jaderském moři u chorvatského ostrova Lopud. Je pohřben na Olšanských hřbitovech.
Mezi jeho nejznámější díla patří například Zmoudření Dona Quijota, A porta inferi, Milá sedmi loupežníků, Poslední rok, Pohádky z naší vesnice, Síla života, Marnosti a jiné.

Vydání: Toto dílo nejprve vycházelo časopisecky pod názvem Pravdivý příběh v časopise Lumír. Pod známějším názvem Krysař byla kniha poprvé knižně vydána v roce 1915.
Zařazení díla do literárního kontextu: Viktor Dyk je představitelem literární generace tzv anarchistických buřičů.
Generace anarchistických buřičů je označení pro mladé české spisovatele, kteří tvořili na přelomu 19. a 20. století. Bývají také nazýváni jako „básníci života a vzdoru“, protože jejich tvorba byla výrazně ovlivněna myšlenkami anarchismu (usilovali o neomezenou svobodu jedince a odmítali stát jako autoritu), vitalismu (oslavovali život a přírodu) a antimilitarismu (odmítali válku). Členové této literární generace byli výrazně ovlivněni filozofií F. Nietzeho a vedli tulácký bohémský život. V jejich díle se objevují i prvky symbolismu, dekadence, anarchismu, satanismu a vitalismu.
Mezi nejvýznamnější představitele této literární generace patří například František Gellner (Po nás ať přijde potopa), Fráňa Šrámek (Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr), Karel Toman (Měsíce), Stanislav Kostka Neumann (Satanova sláva mezi námi, Rudé zpěvy, Kniha lesů, vod a strání) nebo Petr Bezruč (Slezské písně).
Žánrová charakteristika: Jedná se o novoklasicistní formu novely, ve které jsou patrné prvky symbolismu a romantismu, který byl Dykovi také blízký.
Novela je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu, který se od povídky a románu liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý ale poutavý a nápaditý příběh, kterému se dramaticky věnuje až do překvapivého bodu zvratu, který vyústí v pointu.
Kompozice: Vzhledem k novoklasicistní povaze novely se zde neobjevuje historicky objektivní čas, ale čas je zde vnímán podle toho, jak se projevuje hrdinův život. Dá se tedy říct, že měřítkem času jsou životní proměny. Není jasné, kdy se příběh odehrává, takže nevíme ani jestli se jedná o reálnou dobu nebo nějaký jiný časoprostor.
Celková kompozice je založená na protikladnosti, děj je chronologický a odehrává se v německém městě Hammeln (jako v původní pověsti)."