"- v 19. století rozmach věda a průmyslu
- sociální rozpory
- pozornost je věnována typickému jednotlivci
- objektivní přístup
- autor se neúčastní
- osobní názory jsou vyjádřeny volbou osobností
- prolínání s romantismem
- na rozdíl od romantismu se postavy pohybují v prostředí sobě vlastním
- někdy se vyskytne naturalismus
- hudba - Buset, Puccini
- malíři - Purkyně, Chitussi, Pinkas

Božena Němcová
- díla:
- Babička
- Divá Bára
- Pohorská vesnice
- V zámku a podzámčí
- Chýše pod horami
- Karla
- Dobrý člověk
- Slovenské pohádky a pověsti
- Obrazy z okolí Domažlických
- Národní báchorky a pověsti
- Chytrá horákyně
- Jak Jaromil ke štěstí přišel

- narodila se ve Vídni jako nemanželské dítě panského kočího Pankla a české služky Terezie Novotné. Dětství a mládí strávila v ratibořickém údolí. Otec Barunky (dívčí jméno Němcové znělo Barbora Panklová) býval v letních měsících ve službách ratibořického zámku vévodkyně Zaháňské (paní kněžny). Ze všech dětských dojmů zapůsobil na malou Barunku nejsilněji její babička, Magdalena Novotná. Již v sedmnácti se na nátlak matky provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce. Němec vyl v době sňatku dvakrát starší než mladičká nevěsta. Patřil k uvědomělým vlastencům a pro své národní cítěn nebyl oblíben u svých představených a byl také často překládán z místa na místo. Manželství od začátku nebylo šťastné, neboť se v něm setkaly dvě povahy naprosto odlišné. Za pobytu v Praze v letech 1842 - 1845 poznala Němcová pražskou vlasteneckou společnost a seznámila se s předními českými spisovateli. Styk s nimi, hojná četba i životní zkušenosti rozšiřovali její duševní obzor a její literární tvorba dostala určitý směr. Velký význam pro Němcovou měl pobyt na Chodsku, kde poznávala život měšťanů i venkovského lidu. Na Domažlicku pokračovala v tvorbě pohádek, psala národopisné články a obrázky ze života společnosti ve městech i o sociálních poměrech na venkově. Pro aktivní účast v revolučním hnutí byli Němcovi pronásledováni rakouskými úřady a jejich činnost stále sledovala tajná policie. Josefa Němce vyšetřovali, překládali z místa na místo a později byl zbaven služby. V padesátých letech se hmotná situace rodiny neustále zhoršovala. němcová ochuravěla, podrážděný manžel ji nechápal, odmítl dávat peníze na domácnost. Dovršením neštěstí byla smrt milovaného syna Hynka. V této době strádání, kdy Němcové nezbylo než doprošovat se pomoci u svých přátel a kdy poznala i nevděk tzv. vlastenecké společnosti, vznikalo největší dílo Němcové, její Babička. Krize manželského soužití Němcových vyvrcholila koncem padesátých let, kdy se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Roku 1861 odjela Němcová do Litomyšle, aby u nakladatele Augusty dohlížela na vydávání svých spisů. V lednu roku 1862 zemřela předčasně vysílením a neustálým strádáním. Nejdříve psala básně a souběžně s nimi i pohádky a pověsti a báchorky. Autorka Babičky vstoupila do literatury Národními báchorkami a pověstmi. Zahrnují několik druhů lidové slovesnosti, především pohádky, ale i místní pověsti a legendy. Jednotlivé pohádkové motivy upravovala tak, aby zobrazovaly typické prostředí s typickými postavami českého lidu i s jeho povahovými vlastnostmi. Hlavní myšlenkou pohádek je demokratická zásada rovnosti všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silami zla. Těmito hodnotami obdaruje spisovatelka hrdiny z lidu, vítězící nad rodovou povýšeností, bohatstvím a zlobou. V povídkové tvorbě bylo cílem Němcové ukázat národní život, představený kladným typem. Měl reprezentovat vlastnosti v jeho způsobu života i v jeho názorech. Takovým obrazem ze života je zejména Babička, kde hlavním zdrojem byly vzpomínky na vlastní dětství. Tyto vzpomínky si Němcová ještě rozšiřovala poznáním lidového života, např. na Domažlicku. Hlavním záměrem spisovatelky bylo ukázat harmonický život prostých lidí, představovány ústřední postavou ideálně dokonalého života. Kniha zachycuje jen krátký výsek z babiččina života, ale ve vzpomínkách se promítá celý její minulý život. Přitom vlastním tématem knihy nejsou babiččiny osudy, nýbrž její postoj k lidem, její jednání a její názory. němcová umístila děj své povídky do ratibořického údolí. Idylický život rodiny Proskovy je protikladem k životu panské společnosti na zámku. Tato odlišnost dvou společenských prostředí je Babičce provedena velmi důsledně. Základní dějovou osnovu Babičky tvoří dvě pásma. První z nich ukazuje život na Starém bělidle s příjezdem babičky a popisem jejího všedního dne. Pak se objevují vedle rodiny Proskových další lidé: mlynář, myslivec, baba kořenářka, bláznivá Viktorka, pan Beyer, paní kněžna se schovankou Hortensií a mnoho dalších postav. Druhá vnitřní část začíná v 7. kapitole. Rámcuje ji popis přírodního dění během ročních období a vylíčení života v jednotlivých fázích roku. Němcová sama přiznala, že psala Babičku pro útěchu své duše, kde v tíživé době v duchu vracela do dob svého dětství, …"

Jména autorů a děl jsou tučně značena.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ