"1) počátky našeho písemnictví
- pol. 9. stol. - poč. 15. stol.
- česká literatura patří k nejstarším v Evropě (přes 1000 let)
- kulturní jazyky
- staroslověnština
- latina
- čeština

2) doba písemnictví staroslověnského (pol. 9. století, Velká Morava)
Když velkomoravský kníže Rastislav vysílal roku 862 posly k byzantskému císaři Michalovi s prosbou, aby do jeho země poslal učitele křesťanství, kteří by hlásali víru v řeči lidu srozumitelné, sledoval tím cíle nejen kulturní, ale i politické. Ještě před tím vyslal posly se stejnou prosbou k papeži, ale neuspěl.

Velkomoravská říše byla v té době vystavena silnému tlaku Východofranské říše (německé), jejíž panovníci pod záminkou křesťanství usilovali o politické připoutání velkomoravského státu k východofrancké říši a o závislost jejich panovníků na německých vládcích.

Když bratři Konstantin (později přijal jméno Cyril) a Metoděj přišli roku 863 na Moravu, nalezli v zemi již křesťanské misionáře, kteří tu patrně šířili od začátku 9. stol. křesťanství západního, latinského obřadu. Konstantin a Metoděj měli za úkol nově organizovat moravské křesťanství a vytvořit základy slovesné vzdělanosti.

K tomuto úkolu byli neobyčejně způsobilí, jelikož pocházeli ze Soluně, v jejímž okolí žilo slovanské obyvatelstvo, takže znali makedonské nářečí. Zdá se, že na Moravu přinesli již hotové překlady některých náboženských textů, především části bible a některých bohoslužebných textů. Jazyk, do něhož překládali a jímž učili, označujeme dnes jako staroslověnštinu nebo starou církevní slovanštinu. Byl to dialekt makedonský z okolí Soluně, který při tehdejší malé odlišnosti slovanský jazyků byl našim předkům srozumitelný. Písmo, jímž zapisovali K. a M. texty, bylo jejich objevem. Označujeme je jako hlaholici (z malých písmen řecké abecedy).

Slovesné texty vytvářené K. a M. i jejich žáky sloužily především náboženským obřadům, ale už se v nich objevují určité vztahy ke společenskému životu: úvahy o povinnostech vládců, o jejich poměru k poddaným a především obrana slovanskému jazyka a slovanské literatury. Vedle textů prozaických vznikly i texty veršované. Jako Proglas - předmluva k evangeliu, nejstarší dochovaná staroslověnská báseň připisované Konstantinovi, opírá se o byzantskou kulturní sféru s vlivy řecké (antické) vzdělanosti, patetický chvalozpěv a hlavně obsahu program cyrilometodějské misie, proklamuje nutnost vzdělanosti, právo na kulturu v srozumitelném jazyce = počátek demokratizace kultury, básnická krása: přenesená pojmenování (zvláštní přirovnání), oslovení, (nabádají ke čtení, vzdělání, nábožnosti - základní myšlenka, každý má právo na svůj jazyk)."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ