"Borovský Karel Havlíček (1821 - 1856)

Básník, publicista a literární kritik, klasik české politické satiry, neúnavný a vtipný odpůrce absolutismu a církevního dogmatismu. Pocházel z kupecké rodiny v Borové u Havlíčkova Brodu, proto používal přídomek Borovský. Vystudoval gymnázium v Havl. Brodě a vstupuje v Praze do kněžského semináře. S církví se postupně rozchází, dokonce je ze semináře vyloučen. Soukromě studuje českou a slovanské literatury, cestuje po Čechách, Slovensku a Polsku. Roku 1842 přijímá místo vychovatele v Moskvě. Za tamního pobytu začal psát první epigramy (krátká, satirická báseň, má ustálenou formu, vtipný konec). Po návratu píše postřehy ze svého pobytu v Rusku:
Obrazy z Rus
V literárních kruzích vzbudil důvěru poté, co vydal kritiku Tylovy prózy Poslední Čech. V té době se Borovský stává redaktorem českých Pražských novin, spolupracuje v jejich beletristické příloze Česká včela. Roku 1848 založil vlastní list Národní noviny, vyjadřoval se v nich velmi kriticky, používal satiru, ironii a epigramy. Vycházela též literární příloha Národních novin Šotek. Spolu s J.K.Tylem Havlíček podstatně přispěl k vytříbení publicistického stylu. Je považován za zakladatele klasické literární kritiky u nás (požaduje objektivnost, nezaujatost, hlediska pozitivní i negativní, ne příliš intelektuální forma - kritika musí zůstat sdělná). Po porážce revoluce v roce 1848 zůstal jediným opozičním novinářem, když musel zastavit vydávání Národních novin, vydával ještě v Kutné Hoře časopis Slovan, který psal z velké části sám. Jako umlčený novinář se s mladou rodinou odstěhoval do Havlíčkova Brodu, kde ho v prosinci roku 1851 zatkla policie a byl deportován do tyrolského městečka Brixenu. Zde napsal své největší satirické skladby: Tyrolské elegie, Krále Lávru, báseň Křest svatého Vladimíra nedokončil. Velmi trpěl odloučením od českého kulturního života, od rodiny. Po čtyřech letech se velmi nemocný vrací domů, kde brzy umírá. Jeho pohřeb se stal národní manifestací.
Epigramy – epigram byl útvar autorovi velmi blízký,začínal s ním svou tvorbu a porůznu se k němu vracel po celý zbytek svého života. Sbírka epigramy mohla být vydána až po autorově smrti. Je rozdělena do pěti částí – církvi, králi, vlasti, múzám a světu.
Tyrolské elegie – jedná se o velkou satirickou báseň, básnicky je zde popsáno Havlíčkova zatčení a jeho cesty přes zimní Alpy do brixenské internace. Skladba je plná hlubokého opovržení k rakouskou vládou a jejím pokrytectvím. Neustále se střídá žertovná ironie se sžíravým sarkasmem.
Král Lávra – začíná jako pohádka a také pohádku připomíná, Havlíček v ní použil irskou pohádku s midasovským motivem - dobrý král Lávra má oslí uši a každého, kdo tuto nekrálovskou ozdobu hlavy uvidí, dá nemilosrdně oběsit - nelítostný brutální akt proti každému, kdo pozná skutečný stav věcí. Konec se projevuje jako parodie na sladkobolné historie o hodných panovnících
Křest svatého Vladimíra – je to nejsložitější ze všech brixenských satir. . Zpochybňuje v ní světskou i církevní moc a jejich vzájemné propojení. Téma čerpal z ruského Nestorova letopisu. Spor cara Vladimíra (není dobromyslný monarcha, ale zpupný, omezený násilník) a pohanského boha Peruna (bůh Perun je neškodný a naprosto k ničemu, je to ubohý sluha absolutistického vládce, slouží jen k ohlupování lidí a udržování jich v poslušnosti - netvoří protiváhu panovníkovi). Perun nechtěl Vladimírovi zahřmít na svátek a Vladimír ho nechal usmýkat koňmi. Je však potřeba najít boha jiného – proto je vypsán konkurz na boha. Ve skladbě Havlíček vychází z výsledků svého studia lidové písně - jednoduchost jeho veršů, upomínajících na lidovou poezii, je pouze zdánlivá a je výsledkem usilovné práce. Křest svatého Vladimíra je plný jazykové a situační komiky, ironie, parodie.
Kapitoly o kritice - Zde formuloval své kritické názory
Polemiky publicistický žánr, argumentace, vede čtenáře k vlastnímu soudu
Politické písně útočné, na známé nápěvy písní."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ