"Hus Jan (1371 – 1415)

Jan Hus je nejslavnější český reformátor. Pocházel zřejmě z Husince u Prachatic, od roku 1390 studoval na univerzitě v Praze, od roku 1398 sám vyučoval na artistické fakultě. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze, v letech 1401 – 02 působil jako děkan artistické fakulty, od 1402 byl kazatelem v Betlémské kapli na Starém Městě pražském, v letech 1409 – 10 rektorem univerzity v Praze. Jan Hus je nejvýznamnější představitel a vůdce českého reformního hnutí, usilujícího o nápravu křesťanské církve a společnosti důsledným respektováním novozákonních ideálů. V tomto mu byl vzorem anglický myslitel J. Viklef, jehož názory o nutnosti zbavit církev pozemkového majetku zásahem světské moci a obnovení jejího apoštolského poslání sdílel. Získal podporu vlivných kruhů, včetně předních osobností královského dvora Václava IV., i části pražského obyvatelstva. Od roku 1408 měl on i jeho přívrženci stále častější konflikty s ideovými protivníky, mezi než patřili především němečtí mistři na univerzitě v Praze a česká církevní hierarchie. Vydáním Dekretu kutnohorského 18. 1. 1409, kterým Václav IV. zajistil českému univerzitnímu národu hlasovací převahu, reformní skupina v čele s Husem v zápase o pražskou univerzitu zvítězila. V roce 1412 po protiodpustkové aféře ztratil podporu Václava IV. a po vyhlášení interdiktu nad Prahou 1412 opustil město a žil pod ochranou šlechtických příznivců na venkově, nejprve na Kozím hrádku u Sezimova Ústí, poté na hradě Krakovci u Rakovníka, odkud v říjnu 1414 odjel na obecný koncil do Kostnice, zde byl v listopadu 1414 uvězněn a poté postaven před koncilní soud, který shledal některé články jeho učení kacířskými. Když Hus odmítl své názory odvolat, byl odsouzen a upálen. Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, jež přerostlo v husitskou revoluci.
Knížky o svatokupectví – kritika římské církve
Vyloženie svatých. čtení nedělních (Postila) Jde o soubor 59 kázání
Tato kázání napsal Hus ve vyhnanství na Kozím Hrádku a soustředil v nich podstatu svého kazatelského umění. Každé kázání je uvedeno citací určité části evangelia (zpravidla 8 - 10 veršů) a pokračuje jeho výkladem. V jednotlivých kázáních Hus kárá ostře a příkře neřesti, které se v církvi zabydlily. Bohatství tu vládne místo chudoby, Antikrist místo Krista, nevěrní kněží lkají namísto modlitby, peníze a ženy jsou nejvyšším cílem mnohých kněží a svatokupců.
O poznání cesty pravé k spasení (Dcerka)
O šesti bludech
De ecclesia (O církvi), v níž křesťanskou církev nechápe jako instituci, nýbrž jako společenství věřících, řídících se Božím zákonem a předurčených ke spasení. Především v tomto díle Jan Hus vyslovil názor, že papež žijící v hříchu není hlavou církve, dokonce není ani jejím členem. Tak je ovšem potom možno odepřít papeži poslušnost a neuznávat jeho autoritu. Hus nevidí hodnotu a důstojnost člověka v jeho společenském postavení a úřadě, který zastává, ale v jeho životě mravném a zbožném, či nemravném a bezbožném. Husova kritika hluboko zasáhla církev a papežství, jež neprávem odvozovalo svou moc a postavení přímo od Krista, ač bylo ustanoveno teprve císařem Konstantinem. Hus se postavil proti nadstátní univerzálnosti katolické církve, položil svým schválením přijímaní pod obojí způsobu základ nové národní církve a podnítil revoluční touhy lidu po sociálně spravedlivé společnosti.
Oproti latině vyzdvihoval úlohu mateřského jazyka; ve snaze přiblížit jej lidu zjednodušil český pravopis, zavedl diakritická znaménka. De ortographia Bohemica (O českém pravopise)"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ