"Skácel Jan (1922 – 1989)

Jan Skácel byl jeden z největších českých básníků. Narodil se ve Vnorovech u Strážnice v rodině učitele. Po maturitě na gymnáziu byl totálně nasazen v Rakousku. Po válce studoval češtinu a ruštinu na MU v Brně, školu však nedokončil, působil v redakci deníku Rovnost, pracoval v různých dělnických profesích. V letech 1963 – 69 byl šéfredaktorem měsíčníku Host do domu. Prosadil se také v brněnském rozhlase. Jeho dílo nemohlo od sedmdesátých let vycházet. V osobité poetice usiloval o hutnou konkrétnost projevu; přirozené hodnoty domova i jazyka stavěl do protikladu k modernímu světu. Skácelova poezie je tlumená, bez množství obrazů, spíše obsahuje nedořečené a mnoho pomlk motivicky se často obrací do dětství.
Kolik příležitostí má růže – prvotina, ozvěny domova
Co zbylo z anděla ; Hodina mezi psem a vlkem ; Smuténka ; Metličky - sbírky ze 60. let; dětství, moravský kraj, motivy smutku, bolesti a nejistoty
Kdo pije potmě víno - poslední sbírka za autorova života
A znovu láska - vydáno posmrtně Jiřím Opelíkem
Jak šel Brousek na vandr ; Pohádka o velikém samovaru - knížky určené pro děti
Jedenáctý bílý kůň - soubor recenzí z Hosta do domu"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ