"Vikář Hebert je zprvu zděšený jejím chováním, ale rychle začíná chápat, že jeptišky jen přály, aby to vypadalo, že se Zuzana vzpouzí a že se k ní nemůžou chovat jako člověku. Ale i potom jej děsí její stav, v jakém ji našel. Když se o všech příkořích, o kterých dívka vypověděla, přesvědčí na vlastní oči, přikazuje matce představené, aby sjednala nápravu.
Zatímco Zuzana má zase celkem dobré životní podmínky, její úřední záležitosti pokračují špatně. Na její stranu se mnoho lidí nepřiklonilo, protože nechtěla zveřejnit s úctou k svým rodičům a sestrám hlavní důvody, které ji vedou k požadavku zrušit řeholní slib. Po druhém pojednání, které zveřejní o jejím osudu obhájce, je už veřejnost ochotnější zabývat se touto otázkou a vypadá to, že Zuzana soud vyhraje. O to větší je zklamání, když se dovídá, že po zásahu svých sester, které se s ní nechtějí dělit o majetek, prohrála.
Pan Manouri ji nabídne, že alespoň zařídí přeložení do jiného kláštera, se kterým by mohli pomoci významní lidé, kteří se o její příběh díky procesu začali zajímat. Od posledního setkání se ale zdá, že na ni zapomněl a Zuzana přestává věřit. Opět na ni působí zlomyslnost jeptišek, které ji kladou do cesty střepy, nutí ji k pokání důtky, musí obnovit svůj slib…
Před pomstou zlých sester se ji alespoň trochu snaží chránit sestra Uršula. Přesto má Zuzana opět podlomené zdraví a vyléčí se jen díky obětavosti své přítelkyně. Sestra Uršula ale ztrácí hodně sil ošetřováním Zuzany a sama onemocní. Představená však na Uršulinu nemoc nic nedbá a odmítá ji osvobodit od klášterních povinností, aby se mohla vyléčit. Jednoho dne je ale už Uršula tak slabá, že nevstane a několik hodin na to umírá.
Zuzana zůstává v klášteře sama. Jednou ji navštíví vikář Hebert, který se chce přesvědčit, že se k ní chovají dobře, ale hlavně jí povědět, že ji přestěhují do kláštera v Sainte-Eutrope nedaleko Arpajonu. Zde Zuzanu překvapuje přívětivé prostředí. Díky svému hudebnímu nadání se stává okamžitě miláčkem matky představené a tím vlastně všech ostatních sester, které z nějakého záhadného důvodu se snaží získat alespoň kousek přízně představené.
Ale zdání klame. Zuzana se seznámí se sestrou Terezií, která místo favoritky zaujímala před ní. Po tom, co přišla Zuzana, strádá a vypadá to, že se ji snaží představená od sebe odstrčit. Zuzana ale neví, proč se Terezie chová tak zvláštně, a nechá se zahrnovat lichotkami matky představené, často s ní pobývá o samotě a nechá ji, aby ji líbala, hladila a dovolovala si k ní všemožné něžnosti.
Poctivá Zuzana se se vším, co se děje mezi ní a matkou představenou, svěří zpovědníkovi kláštera, páteru Lemoinovi, který ji nabádá, aby se představené vyhýbala a nepobývala s ní o samotě. Matka představená je z jejich zpovědí znepokojena a zakáže Zuzaně na ně chodit. Ale Zuzana odmítá uposlechnout, a přesto se Lemoinovi opět vyzpovídá. Tentokrát ji zpovědník zapřísahá, aby nezůstávala s představenou o samotě. Protože jak ji on označuje, je posedlá ďáblem. Nic netušící dívka se celou záležitostí svěří představené a ta okamžitě nechá vyměnit zpovědníka.
Zuzana, která nechce porušit přísahu, se začne představené vyhýbat. Zjišťuje, že je vlastně ráda, že má důvod nezůstávat s ní sama. Ale představená je ze začátku velmi nešťastná a snaží se Zuzanu přesvědčit, aby Lemoinova slova nebrala vážně. Když to nepomáhá, chová se podrážděně a zlost si vybíjí na ostatních jeptiškách. Ostatní sestry se snaží Zuzanu přesvědčit, aby se nechala znovu hýčkat, ale ona to odmítá. Představená onemocní, chová se jako šílená a vydává nesmyslné rozkazy a pravidla. Zuzana se kvůli tomu opět ocitá v nemilosti a je týraná klášterním prostředím."

Důležité informace jsou v textu zvýrazněny tučně.