"Český autor sice vychází z prostředí, které dobře znal, a dokáže pracovat s českým jazykem, přesto oslovuje i zahraniční publikum. Přestože vkládá do svých knih řadu nových principů, navazuje jimi i na světové literáty. Smysl pro bizarno a bravurní využívání hospodských historek, mluvené řeči přebírá od Haška, spojování přízemního s filozofickým od Francoise Rebelaise a s porudem vědomí umí pracovat podobně dobře jako James Joyce.
Hrabal se stal vděčným autorem pro filmová zpracování. Již v roce 1965 byly zfilmovány povídky ze souboru Perličky na dně – na realizaci projektu se podíleli známí režiséři jako Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová a Jaromil Jiren. Soubor je považován za neoficiální manifest nastupující české „nové vlny“. Od 60. let začal s Bohumilem Hrabalem úzce spolupracovat především Jiří Menzel, kdy hned první společný film Ostře sledované vlaky (1966) získal ocenění Oscar. Dále to byly filmy Skřivánci na niti (do roku 1989 trezorový film), Postřižiny (1980), Slavnosti sněženek (1983) a Obsluhoval jsem anglického krále (2006).
Vliv díla Bohumila Hrabala je patrný napříč českým literárním spektrem, přímo se odráží v tvorbě Vlastimila Třešňáka, Jáchyma Topola a Václava Kahudy.

Současníci a pokračovatelé
Česká literatura se od 60. let 20. století člení na tři proudy: oficiální, samizdat a exilová. V době normalizačního procesu je typická tvůrčí nesvoboda, je nařizována likvidace period a autoři na indexu nesmí publikovat své práce (případně vystupovat). Práce povolených autorů vychází v nakladatelství Československý spisovatel, práce zakázaných autorů pomáhají tisknout exilová nakladatelství. Nejvýznamnější založil Josef Škvorecký v kanadském Torontu pod názvem Sixty-Eight Publisher, v Německu, v Kolíně nad Rýnem, funguje Index.
Oficiální literatura už není spoutaná tvůrčí metodou socialistického realismu, spíše prosazuje útěk od společenských problémů do soukromý a odlehčená témata. Jedním z autorů, který svolil k zásahům do své tvorby a měl umožněno svá díla veřejně publikovat byl Bohumil Hrabal. Vedle něj vycházely také knihy Vladimíra Párala, který se věnuje zcela nepolitickým tématům a podává obraz člověka zdegenerovaného stereotypy. Během normalizace je nejčtenějším autorem vůbec, ale po roce 1989 zájem o jeho tvorbu však upadá a s ničím novým už nepřichází. Umělecky i myšlenkově je nejhlubší román Milenci a vrazi: Magazín ukájení před rokem 2000 (svět jako věčný boj modrých – obléhaných, a červených – dobyvatelů, kteří se po svém vítězství stávají modrými, opakování motivů, podobné postavy a zkratkovitý styl, patří do černé série). "

Nadpisy jsou podtržené. Postavy a jména děl jsou v textu tučně zvýrazněny.