" SOCIÁLNÍ SFÉRA („PEOPLE“)
Organizace se v rámci této sféry zaměřují především na péči o své zaměstnance, kteří jsou stěžejním faktorem jejich úspěšnosti. V současné době si to uvědomuje stále více a více organizací, a proto se starají o bezpečnost a zdraví svých zaměstnanců, o jejich vzdělání a rekvalifikaci, o vyvážení pracovního a osobního života a také o kvalitní zaměstnaneckou politiku.
Kromě toho se firmy snaží o rovnost příležitostí pro muže a ženy, o zodpovědné propuštění, o sponzorství nebo o zaměstnávání různých skupin lidí, aby bylo pracoviště rozmanité (handicapovaní, etnické minority, starší lidé, absolventi apod.).
Samozřejmostí je, že jsou dodržována lidská práva a dětská práce je zakázána. Organizace se snaží na pracovišti vytvořit přátelské podnikové klima, bojuje proti sexuálnímu harašení a obtěžování a mobbingu.
V současné době se mnohé organizace také věnují firemní filantropii, což je jakýsi druh dobročinnosti, která se snaží přispět k lepší kvalitě života. Na rozdíl od sponzoringu se neomezuje jen na dárcovství peněz, ale i na věnování času, úsilí nebo zboží za účelem obecného prospěchu a již zmíněného kvalitního života.

 ENIVRONMENTÁLNÍ SFÉRA („PLANET“)
Společnosti by měly brát v potaz i dopad její činnosti na vnější okolí, které nepřímo ovlivňují. Efektivní a systematikou environmentální politikou by měly eliminovat využívání zdrojů, svou hlučnost, deformování krajiny, emise a dopravní zátěž. Měly by investovat do ekologických technologií, recyklovat odpady, vytvořit ekologicky šetrnou výrobu a produkty či služby a dodržovat zásady bezpečnosti při manipulaci s chemickými látkami.
Je důležité, aby neplýtvaly přírodními zdroji (úspora vody, snižování spotřeby energie, snižování používání fosilních paliv apod.) a samy se zasazovaly o jejich ochranu.
V souvislosti s uplatňováním výše uvedených činností by měla organizace vytvořit environmentální management, monitorovat svůj vliv na životní prostředí a okolní krajinu a zabývat se i otázkou environmentální výkonnosti.

KRITIKA CSR
V současné době se stal koncept společenské odpovědnosti jakýmsi trendem a zároveň součástí podnikatelské strategie mnoha firem. Možná právě proto má tento projekt také řadu odpůrců, kteří s jeho myšlenkami nesouhlasí.
Mezi nejznámější patří zcela určitě ekonomický liberál a nositel Nobelovy ceny Milton Friedman a americký profesor Robert Reich, který za doby prezidenta Billa Clintona vedl ministerstvo práce a sociálních věcí.
 FRIEDMANOVA KRITIKA
Americký ekonom Milton Friedman za svého života otevřeně kritizoval koncept CSR, protože zastával názor, že: „Jedinou společenskou odpovědností firmy je navyšování zisku.“, který uveřejnil v roce 1970 v článku The Social Responsibility of Business is to Increase Its Profits v The New York Times Maganize.
„Friedman se domnívá, že zapojení do společensky prospěšných aktivit firmu odvádí od splnění jejího hlavního cíle, rozmělňuje její základní poslání a zvyšuje její náklady“. (Kunz, 2012, s. 40). Podle této teorie CSR rozptyluje firmy od činností, které vedou ke zvýšení zisku, a zároveň omezuje svobodu organizace a zbytečně riskuje, protože tím, že se snaží jednat v zájmu všech svých stakeholders, ve skutečnosti snižuje výnosy akcionářů.

 REICHOVA KRITIKA
Kromě Friedmana, který se k projektu CSR kriticky vyjádřil před více než čtyřiceti lety, se touto problematikou zabývá i současný americký profesor Robert Reich.
Na CSR nahlíží rovněž jako Friedman jako na rozptýlení a zároveň zastává názor, že vláda musí definovat pravidla tak, aby byl trh volný především pro firmy, které usilují o maximalizaci zisku, a ne pro firmy, které místo vlády řeší sociální problémy.

Negativně o tomto konceptu smýšlí i Peter F. Drucker, který ve svém díle Věk kontinuity zveřejnil myšlenku, že organizace by neměly řešit sociální problémy, které nemají co dělat s oblastí, ve které působí.
Profesor z Harvardské univerzity Aneel Karnani považuje CSR za iluzi, kterou firmy využívají jako svou propagaci místo jiných nástrojů public relations."