"Severokorejská invaze
25. června 1950 zaútočila Severní Korea na Jižní za účelem, sjednocení obou zemí. Po třech dnech války se Severokorejským jednotkám podařilo obsadit téměř celý jih kromě Pusanského perimetru. OSN se rozhodla zakročit a vypudit ze země komunistické útočníky. První americké jednotky dorazili na místo (Jižní Koreje) již 1. července. Armády se střetli 5. července v bojích u Usanu a Američané se museli stáhnout. Koncem léta vojska OSN zahájila nekoordinovaný ústup k jihokorejskému přístavu Pusan, kde se měla znovu zformovat pro následující útok. Pod vedením generála Waltona Walkera, velitele pozemních vojsk, zde byl zřízen obranný perimetr, který měřil od Pusanu na sever přes 150 kilometrů. Severokorejská armáda dostala za úkol tento perimetr dobýt do začátku září. Malé koaliční jednotky nestačily na to, aby bránily celou linii perimetru, ale díky zpravodajské službě, která včas upozorňovala na místa hlavních útoků Severokorejských jednotek, situaci zvládly. Do perimetru postupně přicházely nové posily, včetně prvních britských vojáků. Severokorejské zásobovací linie byly navíc napadány ze vzduchu, takže se nepřátelský útok začínal hroutit.
Protiútok OSN a USA
Americké jednotky pod vedením generála Douglase MacArthura uskutečnily 15. září vylodění u přímořského města Inčchon, vzdáleného přes 300 kilometrů od Pusanského perimetru. Operaci provedl 10. sbor námořní pěchoty pod velením generála Edwarda Almonda. I když se jednalo o riskantní akci, koaliční jednotky ji za cenu menších ztrát zvládly. Odtud pokračovaly na sever k Soulu. Při postupu přerušily severokorejské zásobovací a komunikační trasy. Na jihu ve stejné době prorazily jednotky z Pusanského perimetru nepřátelskými liniemi a mířily taktéž na sever. Následné dobývání Soulu 10. sborem si vyžádalo velké ztráty. I když koaliční vojska měla před nepřátelskými jednotkami značnou převahu, Severokorejci fanaticky bojovali až do totálního zničení svých jednotek. 26. září si sem konečně probojovala cestu i vojska z Pusanského perimetru. Soul padl téhož dne. Do začátku října byly všechny zbývající Severokorejské jednotky vytlačeny z Jižní Koreje. OSN žádala Kim Ir-sena o okamžitou kapitulaci, ale on ji odmítl. Generál MacArthur dostal povolení k útoku na Severní Koreu. Vojska OSN začala postupovat nepřátelským územím na sever k hranicím Severní Koreje s ČLR, přestože ČLR pohrozila, že takový postup by ji přiměl vstoupit do války. Pro tuto obavu americký prezident Harry S. Truman nařídil MacArthurovi, aby se jeho vojska raději nepřibližovala k řece Amnokkang, která tvoří hranici mezi KLDR a Čínou. Amerických vojsk se zmocňoval optimismus. Jednotky KLDR se stáhly do hor na severu země u hranic s Čínou.
Čína vstupuje do války
Čína vnímala posun jednotek OSN na sever velmi blízko ke svým hranicím jako vážné ohrožení vlastní bezpečnosti a proto sem začátkem října 1950 poslala půl milionů „dobrovolných“ vojáků. Čínské lidové osvobozenecké armády. Začaly se šířit nejasné zprávy o potyčkách s čínskými vojáky. Američané s čínskými útoky vůbec nepočítali, a tak v jejich řadách zavládl zmatek. Podle čínské strany se prý jednalo o dobrovolné vojáky, za něž Čína nemá zodpovědnost, ale v osvobozeneckém boji jim bránit nebude. To však byla lež, ve skutečnosti se jednalo o vojáky z řad čínské armády a dokonce i vojáky SSSR. Generál MacArthur se dlouho rozmýšlel a nakonec vydal příkaz k útoku na řeku Ja-lu. Avšak armáda OSN a americká vojska byla donucena k ústupu až za 38. rovnoběžku. Tudíž na území Jižní Koreje. Generál se nemohl smířit s tím, že prohraje a tak navrhl použití atomových zbraní proti Číně nebo hromadné bombardování, to by však mělo za pravděpodobný následek rozpoutání Třetí světové války. Proto tenhle návrh OSN zavrhla. Čína začala plánovat obnovu ofenzivy a dobýt celý Korejský poloostrov. Za tímto účelem byly do Severní Koreje poslány další početné jednotky. Čínským jednotkám se podařilo proniknout hluboko za 38. rovnoběžku a 4. ledna dobýt Soul. Situace se pro vojska USA začala stávat kritickou. Hovořilo se o stažení koaličních vojsk z Koreje. Číně a KLDR bylo nabídnuto příměří, ale bylo odmítnuto."

Práce obsahuje fotografie, které zahrnují tři stránky v dokumentu.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ