"Postavy:
Hlavními hrdiny děsuplných povídek jsou vyšinutí, vnitřně rozpolcení jedinci, kteří nesou ve svém svědomí tíhu viny a nacházejí se na pokraji šílenství. V oblasti detektivních povídek Poe vytvořil postavu brilantního amatérského detektiva Dupina a jeho méně chápavého společníka. Tento společník umocňoval dojem z detektivova pronikavého intelektu a utěšoval čtenáře, které by srovnání s genialitou detektiva mohlo deprimovat.

Děj:
Děj povídek se přizpůsoboval požadavkům a zájmům čtenářů. Tehdy módní gotické příběhy hrůzy a děsu Poe přepracoval se smyslem pro přesnou konstrukci děje a využitých prvků. Pozvedl novou úroveň žánr hororu v literatuře (Jáma a kyvadlo). V jiných povídkách zase využívá čtenářské poptávky po kriminálních příbězích. V současnosti již klasických detektivních povídkách stanovil některé dodnes respektované zákony tohoto žánru a odhalení vraha nově postavil na čisté dedukci a logické analýze (Vraždy v ulici Morgue). Dalšími jsou vědeckofantastické povídky (Von Kempelen a jeho objev). Inspiraci často hledá v osobních životních zážitcích. Např. zážitky z epidemie cholery uplatnil v povídkách Maska Červené smrti a Král Mor.
Jáma a kyvadlo: Povídka vypráví o muži, jenž byl odsouzen španělskými inkvizitory. Věděl, že umře, ale nevěděl jak. Zavřeli ho do tmavé místnosti, kde neviděl ani na krok. Po prozkoumání své cely zjistil, že uprostřed je jáma, do které málem spadnul. Jakmile inkvizitoři zjistili, že přežil, přivázali ho na stůl a nad ním se houpalo a pomalu spouštělo kyvadlo. Pomocí krys se mu v poslední chvíli podařilo uniknout, což jeho věznitele rozlítilo natolik, že spustili mechanizmus, který dával stěny k sobě. Uprostřed zůstala jáma, do které skoro spadnul, když v tom ho vytáhl francouzský generál, který právě porazil španělskou inkvizici.

Kompozice:
Jednotlivé povídky jsou často vystavěny na dialogu mezi vypravěčem a jeho vědomím, dialogu prezentovaném ve formě dramatizovaného monologu. Hrůza a děs postav vyvěrá z nich samotných, z jejich vlastního vědomí a svědomí. Povídky se často odehrávají v uzavřených prostorách. Vícevrstevná kompozice povídek odpovídá struktuře duševních procesů a tato stavba umocňuje strach, což je podle autora literárně nejpůsobivější emoce.

Jazykové prostředky:
Poe umí svým vyprávěcím stylem dokonale navodit stísněnou atmosféru. Vyprávění má spád a vyvolává ve čtenáři hrůzy, které si prožil hrdina. Vyprávění probíhá v ich-formě, což umožňuje pochopit vypravěčovy pocity, je v minulém čase a je chronologické. Často se zde objevují monology, převážně pak myšlenkové pochody. Autor používá výhradě spisovný jazyk a v překladu se objevují některé zastaralé české výrazy jako: drkotaje, kutna, chřípí apod. Text je velmi čtivý, realistický a autor je nemilostný, dokáže udržet čtenáře v napětí a nahnat mu strach. Jsou použita mnoha zvolání, kterými jsou podtrhnuta přání a naděje hlavní postavy. Důležité vjemy, či věci jsou zvýrazněny kurzívou. Jsou zde popsány místa a děje s detailní přesností, mystifikace a slovní hříčky.

Okolnosti vzniku díla:
Poe se živil jako redaktor v době, kdy ještě neexistovali profesionální spisovatelé a autorské právo nebylo respektováno. Např. známé nakladatelství Harpers nebylo ochotno Poeovy povídky vydat ani zadarmo. Většinu života tak strávil v bídě. Povídky vycházely postupně v několika amerických časopisech od roku 1832.

Vliv díla:
Největší ohlas mělo jeho díle ve Francii, projevilo se např. ve tvorbě Ch. Baudleira, pro kterého mělo sílu zjevení. Některé Baudleirovy překlady povídek jsou podle mínění mnohých literárních kritiků lepší než anglické originály. Ohlas v Americe byl rozporuplný. Po autorově smrti vyšlo několik životopisů, které jej střídavě zobrazovaly jako bezcharakterního pobudu a opilce, jindy zase jako aristokrata ducha, kterého ušlapal dav. Teprve ve 20. století se zrodil z kosmopolitního básníka a zneuznaného génia spisovatel Poe. "

Práce obsahuje podobiznu autora.