"Děj
Hlavním hrdinou je dvacetiletý mladík neobyčejné krásy. Nechal si namalovat Basilem vlastní portrét. Když byl obraz dokončen, zesmutněl a vyjádřil lítost nad tím, že kdyby to bylo opačně, dal by za to i vlastní duši. Obraz si pověsil doma a často se jím kochal. Po určité době se zamiloval do herečky Sibyly. Chtěl ji představit přátelům, a tak je pozval na její představení. Její výkon byl však podprůměrný, což v něm vyvolalo nenávist. Vynadal jí a rozešel se s ní. Doma ho zarazila podivná změna na obraze. Kolem úst se objevily rýhy krutosti. Druhý den se dozvídá, že Sibyla spáchala sebevraždu a pochopil, že tíhu jeho hanebností ponese obraz a on je předurčen k věčnému mládí. Obraz raději přenesl na půdu a žil dál zhýralým životem. Jednoho dne ho navštívil Basil a vyčetl mu jeho zkaženou pověst a prohlásil, že by rád viděl jeho duši. Dorian ho zavedl na půdu a před obrazem ho ubodal k smrti. Nemohl se už na své špatné svědomí na obraze dívat, proto ho chtěl zničit. Bodl do něj nožem a služebnictvo poté objevilo na půdě opět skvostný portrét svého pána, pod kterým ležel vrásčitý odporný člověk, podle prstenu sám Dorian.

Kompozice
Román se skládá z dvaceti nepojmenovaných kapitol, z nichž některé byly k dílu připsány dodatečně a působí místy poněkud neústrojně (zvláště sentimentálně laděná kapitola pátá). Kompozice je paralelní s dějovými odbočkami (rodina Sibyly, Dorianův vkus), je lehce retrospektivní (vzpomínka na Dorianovy opatrovníky). Kniha je psána chronologicky v er-formě.
Expozice – Dorian se setkává s lordem Henrym
Kolize – Dorian začíná přemýšlet o kráse, o stáří
Krize – modlitba za věčné mládí, obraz odráží jeho hříchy
Peripetie – Dorian si je vědom svých chyb a chce se napravit
Katastrofa - sebevražda

Jazykové prostředky
Vyprávění je proloženo popisy přírody, interiérů a charakteristikami členů vyšší anglické společnosti, jež mají mnohdy ráz zesměšňující karikatury. Podobně jako ve svých dramatech i zde se Wilde projevil jako mistr v zobrazení dialogů. Rozlehlé konverzační pasáže jsou protkány paradoxy, aforismy a duchaplnými sentencemi, vytvářejícími odbočky, které jsou místy jen velmi volně spojené se základní dějovou linií.
- spisovný jazyk, soustava přívlastků, rozvinutá krásná souvětí
- občasné archaismy, slang ulice
- časté používání cizích výrazů, obohacení o francouzštinu – módní jazyk doby = uvádí verše ve francouzštině"

Práce obsahuje ohraničený text a obrázek autora.