"Karkulka si nasadila čepec a rozběhla se do lesa. Šla po cestě, houpala se mnou ze strany na stranu a přitom zpívala. Ale brzy se objevilo nebezpečí. Moje smysly jsou bystřejší než kohokoli jiného, takže jsem vlka poznal ještě dříve, než vyskočil z houští.
Představil se a zeptal se, kdo Karkulka je. Myslel jsem si, že bude mít moje majitelka rozum, slušně vlka odmítne a půjde si dál svou cestou. Ale ona se začala s vlkem vybavovat. Vlkův zájem jsem ihned pochopil. Dostal zálusk na mým proutím chráněnou bábovku a víno.
„A co máš ve svém košíčku? A komu ho neseš?“ zeptal se nenápadně.
K mému zděšení Karkulka dosti otevřeně odpověděla: „Nesu babičce víno a bábovku. Je čerstvě upečená.“ Ale tím neskončila. „Babička je nemocná, ale bydlí daleko, aby k nám přišla a nechala se vyléčit. Žije na kraji lesa, kousek od cesty,“ dodala ještě, čímž vlkovi přesně prozradila, jak Karkulčinu babičku najít. A sežrat, došlo mi.
Chtěl jsem na Karkulku křičet, říct jí, že dělá obrovskou chybu. Ale ona dál poslouchala vlkovy bláboly.
„Dám ti malou radu. Když babičce natrháš kytici, určitě se uzdraví rychleji.“ Klasická zdržovací taktika, pochopil jsem. Karkulka jen přikývla, postavila mě na cestu a začala trhat květiny. Vlk samozřejmě na nic nečekal a rozběhl se k babiččinu domu.
Až když natrhala plnou náruč květů, pokračovala v cestě. Přemýšlel jsem, co asi najde v babiččině chaloupce. Cesta ubíhala rychle a brzy z údolí vykoukl domeček. Karkulka zaklepala na dveře. Ale hlas, který ji pozval dál, nepatřil babičce. Bohužel jsem Karkulku nemohl varovat.
Vešla dovnitř, přešla k posteli a brzy také pojala podezření.
„Babičko, proč máš tak velké oči?“ začala se ptát Karkulka.
„Abych tě lépe viděla.“ Vlk o odpovědi moc nepřemýšlel.
„A proč máš tak velké uši?“
„Abych tě lépe slyšela.“
„A proč máš tak velkou pusu?“ A byl konec.
Vlk zakřičel v odpověď: „To abych tě mohl líp sežrat!“
Spadl jsem na zem, takže co se dělo dál, jsem neviděl, jen předpokládal. Vlk Karkulku slupnul jako malinu. Chvíli se na posteli převaloval a pak jsem zaslechl, jak pravidelně oddechuje. Usnul.
Po hodině jsem zaslechl kroky. Uviděl jsem boty a poznal, že do světnice vešel myslivec. Chvíli něco s vlkem dělal a pak Karkulka s babičkou vyskočily z vlkova břicha. Slyšel jsem, jak se dohadují. Rozhodli se, že vlkovi nanosí do břicha kameny a zašijí ho. Co řekli, to taky udělali.
Když se vlk probudil, začal se belhat ven. Ven jsem neviděl, ale pak jsem zaslechl hlasité žbluňk a pochopil jsem, že vlk spadl do studny. Dobře mu tak.
Zbytek večera jsem strávil na zemi, nikdo mě nezvedl, takže jsem se k oslavě a děkování nepřipojil. Bábovku snědli, víno vypili a mě kopli pod postel. Ze všeho křiku a shonu jsem nakonec usnul a přemýšlel, jak by to dopadlo, kdybych uměl mluvit…"