1.	Podstatné jméno

1.1

Člen

1.2

Pád

1.3

Číslo

2.	Přídavné jméno

2.1	Stupňování

2.2	Srovnávání

3.

Číslovky

3.1

Základní

3.2

Řadové

3.3

Násobné

4.

Zájmena

4.1	Osobní a přivlastňovací

4.2	Zdůrazňovací a zvratná

4.3

Ukazovací

4.4

Tázací

4.5

Vztažná

4.6

Neurčitá

5.

Slovesa

5.1

Be – have

5.2

Způsobová

5.3

Významová

5.4	Užití časů

5.6

Trpný rod

5.7

Způsoby

5.8	Přechodníky

5.9

Gerundium

6.

Věta

6.1	Nepřímá řeč

6.2	Vazba předmětu a podmětu s infinitivem

6.3	Druhy věty

6.4

Spojky

6.5	Slovesné vidy

7.	Předložky – z, do, o, na, nad, pod, mezi, za, po, u, přes před

„Člen
Angličtina má člen neurčitý a, člen určitý the. Neurčitý člen nemá množné číslo, může tu však být zájmeno some.
Před vyslovovanou samohláskou má neurčitý člen podobu an.
Určitý člen se užije pro určitou, známou osobu nebo věc. Nepočitatelná podstatná jména nemají člen, jména látková však mohou mít some.
U vlastních jmen člen není u osobních jmen a příjmení, u názvů zemí, měst, hor, jezer a ostrovů, dále u jmen ulic, náměstí a institucí, je-li první složka vlastní jméno. Člen je u názvů zemí složených z obecných slov, názvů moří, řek, pohoří a souostroví.
Abstrakta patří k nepočitatelným, a nemají tedy člen (pokud jsou užita obecně).
Jména dní, svátků, měsíců, ročních období, denních jídel a her jsou bez členu, pokud jsou užita obecně.
Pád
Angličtina má jen přivlastňovací pád. V jednotném čísle koncovka – s následuje po apostrofu, u pravidelného množného čísla se píše jen apostrof. Užití je omezeno na přivlastňování osobám a na časové, měrové a váhové údaje.
Ostatním českým pádům odpovídá spojení podstatného jména s předložkami, např. of (2. pád), to (3. pád), of, about (6. pád), by (7. pád, původce), with (7. pád, nástroj).
Číslo
Podstatná jména označující kolektiv mají sloveso v množném čísle, máme-li na mysli jednotlivé členy kolektivu, v jednotném čísle, chápeme-li kolektiv jako celek. Police a cattle mají sloveso pouze v množném čísle.
Přídavné jméno
Stupňování
Jednoslabičná a dvojslabičná přídavná jména, zejména končící na –y, se stupňují příponami –er, -est. Třetí stupeň má člen určitý. Pravopisné zvláštnosti: po němém –e jsou přípomy –r, -st; -y se mění v –ie-; koncová jednoduchá souhláska se zdvojuje po krátké přízvučné samohlásce.
Tříslabičná a víceslabičná přídavná jména se stupňují opisně, pomocí more a most.
Srovnávání
Při stejné míře vlastnosti je spojka as … as (tak jako), v záporu též not so … as. Při různé míře vlastnosti je spojka than (než). Mnohem = much. Menší a nejmenší míra se vyjadřuje pomocí less (méně) a the least (nejméně).
Like i as znamenají „jako“, ale like vyjadřuje podobnost (není), as vyjadřuje totožnost (je).
Most před podstatným jménem = většina.
Most, last a least vytvářejí různé vazby (nanejvýš, aspoň, konečně, v neposlední řadě).
Last ve významu minulý a next příští se užívají bez členu.“

Práce obsahuje tabulky. Čistý text práce dosahuje cca 8 stran.