"V této seminární práci se budu věnovat rozboru dvou básní, a sice básně Josefa Kainara Stříhali dohola malého chlapečka z básnické sbírky Nové mýty a básně Václava Hraběte Variace na renesanční téma z básnického díla Blues pro bláznivou holku. Ještě před samotným rozborem se zmíním o životě obou autorů, vlivech na jejich tvorbu, společenském přijetí jejich děl, literárních počinech a sbírkách, ze kterých rozebírané básně pocházejí.
2 Josef Kainar
Přerovský rodák Josef Kainar byl dramatik, básník a překladatel, v jeho tvorbě má mají místo i texty pro děti či fotografie. Během studií na gymnáziu se věnoval hudbě, hrál v jazzových kapelách. Později se rozhodl pro Filozofickou fakultu UK v Praze, kde studoval až do okupace, za níž se stal členem Skupiny 42. Toto umělecké uskupení, zaměřující se na město, městský způsob života a život obyčejných pracujících lidí, bylo ovlivněno, mimi jiné, civilismem, futurismem či existencionalismem. Po 2. světové válce pracoval jako novinář, spolupracoval s divadlem a rozhlasem. Přibližně od roku 1947 se plně věnoval literatuře. V 60. letech se věnuje filmu a rozhlasu, objevuje se také jako pomocná síla v časopisech, ve kterých se začínají objevovat jeho vtipy a básně. V padesáti letech mu byl udělen titul zasloužilého umělce. O čtyři roky později zemřel v Dobříši.
2.1 Tvorba
Na počátky Kainarovy tvorby měl vliv zejména existencionalismus. Ve svých dílech se zabývá existenciální i sociální determinovaností člověka, ale zároveň i snahou se determinovaností vyrovnat. Básnické sbírky jsou plné skepticismu, ironie, někdy až hraničící s výsměchem, odporu ke všemu zavedenému. Dalším typickým znakem jeho básní je zpěvnost, hovorový, místy i vulgární jazyk. Toto období je považováno za první vrchol Kainarovy poezie. Později psal pro režim, nicméně koncem padesátých let, kdy zažívá druhý vrchol, se vrací k vlastním námětům.
Mezi Kainarova nejslavnější díla patří např.:Příběhy a menší básně, Osudy. Člověka hořce mám rád, Miss Otis lituje a další.

2.1.1 Nové mýty

V básnické sbírce Nové mýty, která byla vydána v roce 1946, vyjadřuje autor pocity odcizení, absurdity a ukazuje realitu se vším všudy – krutou, obyčejnou, nudnou, groteskní. V básních není život nijak idealizován, ale ani očerňován. Typický je příklon k mýtu nového, spravedlivějšího světa. Kainarovy verše se nedostaly k širšímu publiku v psané formě, ale v té hudební. Legendární báseň Stříhali dohola malého chlapečka byla v 70. letech zhudebněna Vladimírem Mišíkem.
2.1.2 Rozbor: Stříhali dohola malého chlapečka

Funkční styl: umělecký
Slohový postup: popisný a vyprávěcí
Forma: poezie
Literární druh: lyricko – epické
Literární žánr: báseň
Kompozice, struktura: 8 slok – sedm po čtyřech verších, poslední strofa má verše tři; rým volný, místy přerývaný
Téma, ústřední motiv: stříhání malého chlapce, které má ovšem hlubší význam – přerod dítěte v muže"