"Zeyera řadíme k novoromantikům, protože v jeho dílech se vyskytují romantické prvky. Vystupují zde romantičtí hrdinové plní rozporů, důraz je kladen na emotivnost a děj je zasazen do neobvyklého a mnohdy smyšleného prostředí. Popisuje niterní pocity postav a důvody jejich chování.

Zeyerův otec, Jan Zeyer, pocházel z francouzské šlechtické rodiny, jeho matka z rodiny židovské ( i přesto se hlásila ke katolictví). Protože jeho otec předčasně zemřel, matka chtěla, aby převzal rodinný podnik. Poté, co se Zeyer vyučil, vydal se na cesty po Evropě. Po jeho návratu se jeho matka rozhodla podporovat ho v literární kariéře a on se zapsal na filozofickou fakultu.
Jeho prvním dílem byla humoristická povídka Krásné zoubky, po níž následovaly Fantastické povídky s mystickou tématikou. Ani jedno dílo z jmenovaných nedosáhlo přílišného ohlasu.
Mnohem úspěšnější byly romány se středověkou tématikou jako Román o věrném přátelství Amise a Amila a divadelní hry, z nichž dnes nejvíce vyčnívá Radúz a Mahulena. Jeho nejrozsáhlejším dílem je však autobiografický román Jan Maria Plojhar.
Co se týče jeho osobního života, tak o tom se neví mnoho. Nikdy se nepotvrdilo, že by měl vztah se ženou, i když mezi jeho blízkými přáteli několik žen bylo. Podle způsobu, kterým popisoval mužské hrdiny se usuzuje, že byl homosexuál nebo bisexuál. Potvrzovaly to také dopisy, které psal a ve kterých se zmiňoval o nějakém velkém tajemství.
Během svého života hodně cestoval – nejen po Evropě, navštívil i Afriku. Ovládal nejméně 6 jazyků a možná i tak exotickou řeč, jakou je dnes již téměř mrtvý sanskrt.
Konec svého života prožil střídavě u svého mecenáše Josefa Hlávka a u své sestry Heleny Jungfeldové. 29.ledna 1901 zemřel na selhání srdce.

Zeyer bral náměty z mytologie, asi nejvíce ho inspirovaly legendy a mýty zemí, které navštívil. Mnohdy si vysnil úplně nereálný svět, legendy si přetvářel ke svému obrazu. Dost polemizoval s náboženskými a historickými tématy. Tíhnul k dekadenci a ovlivňovaly ho literatury jiných evropských zemí.
2 Námět legendy, symbolika.

Námětem Legendy slovenské jsou slovenské lidové pověsti a historické události odehrávající se na Slovensku. Můžeme zde najít symboliku kříže, představujícího utrpení člověka a jeho vykoupení. Skřivan zde symbolizuje lásku k bohu, králové zase představují pokrytectví. Pohřbení pod křižovatku symbolizuje, že Samko chtěl být i po smrti stejně pokorný, jako za života.







3 Charakteristika hlavních postav, politická situace v daném příběhu.

Samko
Poté, co Samkovi rodiče tragicky zemřeli, byl vychováván svojí pobožnou prababičkou, od které se naučil mluvit s ptáky. Žil na samotě v lese samotářským a skromným životem. Byl to naivní, slepě věřící prosťáček odvržený společností. Díky pokoře, se kterou přijímal všechny strasti života, dosáhl vykoupení.
Kněz
Prostý, dobrosrdečný venkovský farář, který jako jediný Samkem nepohrdal a svými slovy ho přivedl na cestu víry.

Prabába
Moudrá stará žena, která vychovala Samka k lásce k přírodě a k bohu. Znala tajemství věčného života, ale nikdy ho neužila, ani ho nikomu nesdělila, protože podle ní by byla nesmrtelnost příliš velké břemeno.

Není přesně určeno, kdy se legenda odehrává, ale děj je situován do doby, kdy bylo Slovensko součástí Uherské říše, což dokazuje zmínka o uherském králi. Stavba hradu, které se Samko nedobrovolně účastnil, dokazuje, že se nacházíme v období středověku. Slovensko bylo v područí Uher (Maďarska) a slovenský lid trpěl útlakem."

Práce obsahuje podobiznu autora.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ