"Mocná kouzelnice příroda ve své stvořitelské čarodějné peci již na počátku existence prvních živých tvorů připravila některým jedincům důmyslný dar přetvářky a nakonec jím obdařila velkou část zástupců živočišné říše, s možností používat jev maskování a šálení k obraně či útoku. Ovšem bezesporu největším mistrem klamů je „pán tvorstva“ - člověk. Proč?
Zvířata odnepaměti denodenně svádějí krutý boj o přežití, a proto se pro ně stává využití ochranné schopnosti zmást nezbytnou nutností, jenže co k tomu nutí nás? Častokrát se nám zdá, že před sebou vidíme lidská srdce i duše jako na dlani, a přitom téměř vždy bývají obklopena tajemstvím, jehož odhalení člověka láká i děsí. Je snad společenská džungle natolik krutější než venkovní divočina, že bychom se všichni pro vlastní bezpečnost nejraději řídili novým heslem: Kolik masek v sobě máš, tolikrát jsi člověkem?
Snad nás vnější i vnitřní přetvářka ochraňuje, avšak komu je doopravdy prospěšná? Pomáhá proti cizím vlivům nebo nás brání vůči vlastnímu já? Řečeno slovy francouzského šlechtice, duchovního a politika kardinála Armand-Jean du Plessis de Richelieu (1585 – 1642): „Mlčení, přetvářka a opatrné odpovědi znamenají totéž co ony ústupy vojsk, jež zachraňují muže i výzbroj.“
Přetvářka nás tedy vážně chrání před nepřítelem, jenže si musíme zpětně uvědomit, že i pro něj je naše klamání dost výhodné. I jemu zůstanou vojáci, zbraně, brnění a zásoby zachovány beze ztrát. Nakonec se může stát, že nad námi bez boje stejně zvítězí a nezáleží ani na tom, zda se jedná o skutečné bitevní pole či pomyslná bojiště rodinná, společenská, obchodní nebo politická. Pokud se tedy ve snaze druhým nepodlehnout schováváme stále za masky a přetvářky, prohráváme nakonec jednu bitvu za druhou. Protože, jak moudře řekl Henrik Ibsen (norský dramatik a básník, zakladatel realistického dramatu, 1828-1906): „Co je první povinností člověka? Odpověď je stručná: být sám sebou.“
Již několikrát zmiňované slovo přetvářka zná jistě každý. Tento pojem se běžně objevuje v psaných textech i mluveném slově, co ale vlastně znamená? Jak nejlépe vystihnout jeho význam? Někdy v nás probouzí pocity nesprávného jednání, jindy se ukazuje coby nejlepší řešení určitého problému, ne-li uplná samozřejmá nutnost. Hned při prvním zamyšlení dojdeme k závěru, že se jedná o různé změny výrazu a chování v konkrétní situaci. Tím se alespoň nejčastěji projevuje navenek. Můžeme se jednak přetvařovat, jak sami chceme, ale daleko více se přetvařujeme tak, jak si myslíme, že to vyžaduje naše okolí. Pro názornost uvedu jeden příklad, se kterým jsme se určitě všichni setkali – téměř vždy, když se mluví o něčem, čemu nerozumíme, horlivě a moudře přikyvujeme, jako bychom byli s danou věcí přepečlivě obeznámeni a přitom třeba ani vůbec netušíme, o čem jde řeč. Smutné, že?
Je tolik okolností a tolik vlivů, které utvářejí charakter člověka i jeho sklon k přetvařování. A leckdy stačí opravdu jen málo, aby se zničilo dlouhé úsilí dobré výchovy, mravní pevnosti, nejlepšího vědomí a jedinec sklouzne ke lžím, klamům, negativním přetvářkám. Kolik však prohřešků z intrik a šalby má na svědomí sama společnost (konkrétně z archivu 15. a 16. století stojí za zmínku rozporuplná hra rozporuplných Tudorovců, Howardů či Boleynů s lidskými osudy), tatáž společnost, která ač tvořena z velké části dekorací přetvářek, zcela pokrytecky jejich používání po staletí odsuzuje, či výsměšně kritizuje. Bohužel, díky tomu jsou už prostě naše společenské role na scéně života takové. A stejně jako divadelní herci i ostatní lidé mohou střídat roli za rolí, nasazovat masku za maskou, měnit převleky chování. O tom věděl z osudových prožitků i učitel národů Jan Ámos Komenský (1592-1670) a vybrané postřehy dokázal nadčasově zařadit do vlastních děl, která svou aktuálností nutí k zamyšlení i dnes."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ