"Sociologie dětí, mládeže a mladistvých








Seminární práce
Ing. David Jirouš


Sociálně patologické jevy u dětí a mládeže


DUBEN 2014








Sociálně patologické jevy u dětí a mládeže

Sociálně patologické jevy jsou u dětí a mladistvých v posledních několika letech stále velmi aktuální. Když se nad uvedenými jevy zamyslím, jejich výskyt a pohlížení na tyto problémy se také mění v souladu s celou společností i s postupnými změnami ve vztazích mezi generacemi napříč celou společností, nejenom v České Republice, ale v současné době například také v celé řadě zemí Evropské unie.
Když se zaměřím na první uvedený problém, a to na záškoláctví, mohu konstatovat, že tento jev patří v současnosti mezi jedny z nejvážnějších problémů ve školství. Proto se vyvíjejí a byly vyvinuty mnohé metody a postupy, jak tomuto problému předcházet, především efektivní komunikace s rodiči a příslušnými orgány sociální správy. Naproti tomu je k dispozici mnoho informací a údajů, které poukazují na skutečnost, že tyto dosavadní formy prevence nejsou účinné a dostačující. Je třeba také podotknout, že nemalé procento žáků základních škol není ve škole úspěšné a z různých příčin základní vzdělání nedokončí. Jedním z těchto důvodů jsou i časté absence a záškoláctví.
Obecně mohu říci, že záškoláctví, útěky, toulky jsou jevy, které patří do kategorie specifických poruch chování mající své vnitřní i vnější příčiny. Tyto jevy si jsou navzájem podobné, prolínají se a někdy je obtížné stanovit mezi nimi přesnou hranici. Tuto hranici dokáže většinou určit jen zkušený pedagog nebo odborník z psychologické či pedagogické praxe. Záškoláctví je úmyslné zameškávání školního vyučovaní. Žák o své vlastní vůli, většinou bez vědomí rodičů, nechodí do školy a neplní školní docházku. Jedná se vlastně o formu útěku žáka ze školy. Vyskytuje se na ZŠ i SŠ již od 1. ročníku a s postupujícím věkem, zvláště v období prepuberty a puberty, kdy se počet zameškaných neomluvených hodin zvyšuje. Záškoláctví je nejklasičtější asociální poruchou u dětí, kdy se jedná o absenci ve škole bez řádného omluvení rodiči či lékařem. Záškoláctví se dopouštějí jedinci, kteří neplní nebo nejsou schopni plnit školní povinnosti a dostávají se do stresujících situací (i ze strachu z potrestání rodiči). Patří sem i skupina dětí, které škola prostě nebaví. Záškoláctví můžeme identifikovat jako impulzivní nebo jako účelové či plánované.
Opět se dostávám zpět k informaci o společenském vývoji, velmi zásadní změny sociálních poměrů odstranily staré příčiny záškoláctví, které spočívaly častěji v sociální oblasti. V minulosti mnohé rodiny, především ty méně majetné, omezovaly školní docházku svých dětí, protože děti musely, převážně na vesnici, pomáhat při domácích pracích nebo z důvodu nedostatku financí, tyto formy záškoláctví, na kterých mnohdy děti neměly vliv a podíl a spočívaly na vůli rodičů přetrvávaly v mnohých oblastech ještě v polovině 20. století, dnes jsou naprostou výjimkou. Dnešní příčiny záškoláctví jsou zcela jiné. Uvádí se, že záškoláctví je nejvýraznější formou odporu dítěte ke škole. Bývá spojováno s útěky dítěte z domova nebo toulkami.
Dalším závažným sociálně patologickým jevem je agresivita a násilné chování, které je velmi často spjaté se šikanou, vandalismem a kriminalitou. Agresivita je v psychologickém slovníku definována jako „tendence k útočnému jednání vůči druhé osobě či okolí.“ Celá řada psychologů tvrdí, že agresi lze rozdělit na pozitivní a negativní, tedy tu přirozenou a nepřirozenou, ale lze přesně tyto hranice určit? Podle mého názoru nelze – vše totiž závisí na mnoha faktorech jako je sociální prostředí či charakter jedince, kultura dané společnosti apod.
Agresivita a násilí se podle mého názoru stalo díky civilizaci přirozenou součástí našeho života a záleží jen na citlivosti jedince jaké formy této agresivity a násilí vnímá a které ho příliš neudivují. Z vlastní zkušenosti mohu říci, a to jak ze svého zaměstnání tak svého osobního života, že agresivní člověk je velmi nebezpečný jak sobě tak svému okolí, neboť ve stavu zuřivosti je schopen ublížit nejen sobě, ale také svým blízkým. Díky sdělovacím prostředkům jsme nejen my, ale také naše děti a mladiství denně zaplavování násilím a agresivitou a to nejen ve filmech, ale také v televizním zpravodajství.
Určitě nelze také zapomenout na možné závislosti, které mohou vznikat již u dětí a mládeže. Nemusí to být jen alkoholismus, ale třeba i závislost na drogách či hazardu.
Alkoholismus je chronické recidivující onemocnění, které postihuje jak jedince po stránce fyzické i psychické, tak jeho blízké, zejména pak rodinné příslušníky. V současné době patří alkoholismus mezi nejrozšířenější a nejzávažnější závislosti. V našich zemích je alkohol nejčastěji užívanou psychoaktivní látkou. Přestože alkohol patří mezi legální drogy a jeho konzumace je značně rozšířená, nese s sebou, stejně jako drogy nelegální, řadu negativních jevů, jako je kriminalita, …
Závislosti na drogách či hazardu jsou velmi nebezpečné a noho závislých si to nepřizná až do té doby, než to s ním je opravdu špatné. Často závislost končí pokusem o sebevraždu, popřípadě pobytem ve vězení, protože závislí lidé pod vlivem látky či potřeby získat na tuto látku peníze kriminální činy.
Závěrem chci jen říci, že sociálně patologické jevy u dětí a mládeže jsou velmi časté, rozhodně to není žádná vyjímka a velmi často jsou tyto jevy propojeny či jich je provozováno několik najednou."

UHK

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ