"PATRISTIKA
Filozofické období od 1. stol. do 8. stol. Pochází z latinského
patres = otcové, tak byli naz˘váni v˘znaãní
myslitelé té doby, „církevní otcové“.
Typické pro toto období je apologetika, utváfiení dogmat
a systematizace vytvofien˘ch pojmÛ.
APOLOGETIKA
V dobû, kdy nebylo kfiesÈanství uznáno za oficiální náboÏenství,
se snaÏili pronásledovaní prvotní kfiesÈané
bránit své „uãení“ a názory.
Apologie = obrana, apologeté se snaÏili vymezit shody
a neshody pohanského a kfiesÈanského my‰lení.
SnaÏili se teoreticky zdÛvodnit uãení církve. Nûktefií
se snaÏili navázat na antickou kulturu - napfi. JUSTINOS,
jiní antickou kulturu odmítali - napfi. TERTULLIANUS.
Zab˘vali se také odli‰n˘mi názory uvnitfi samotného
kfiesÈanství.
VYTVÁ¤ENÍ DOGMAT
V tomto období vznikaly rÛzné filosoficko-teologické
‰koly, k nejznámûj‰ím patfiila ‰kola alexandrijská,
kterou proslavili ÓRIGENÉS a KLÉMENS ALEXANDRIJSK
¯, dokázali spojit lásku s moudrostí, filozfii s
kfiesÈanstvím, vést otevfien˘ dialog s antickou kulturou.
Teologové se zab˘vali rÛzn˘mi problematick˘mi otázkami:
• problém teologick˘ - uãení o Bohu a BoÏí trojici
• problém christologick˘ - o Kristu jako druhé boÏské
osobû, Kristus jako BÛh i ãlovûk zároveÀ
• problém antropologick˘ - dûdiãn˘ hfiích, svoboda lidské
vÛle
âasto vznikaly v tûchto jednotliv˘ch otázkách heretické
názory (bludné názory). Jedním z heretikÛ byl ARIUS,
kter˘ tvrdil, Ïe Kristus je pouh˘ ãlovûk.
V dÛsledku toho vznikají dogmata. Dogma je
platné,církví formulované uãení, které vychází ze zjevené
pravdy a tradice, slouÏí jako vymezení proti bludÛm
a jin˘m myln˘m v˘kladÛm.
Gnosticismus byl my‰lenkov˘ smûr, kter˘ vznikl smí-
‰ením náboÏensk˘ch my‰lenek z rÛzn˘ch okruhÛ.
Hledá odpovûdi na otázky vzniku svûta, dobra a zla
aj. ve vy‰‰ím poznání - gnosi, které bylo pfiístupné
jen zasvûcencÛm.Bylo zaloÏeno na rÛzn˘ch mystériích
apod.
SV. AGUSTIN (354-430); pocházel ze severní Afriky,
Nam˘bie. ProÏil boufilivé mládí, uãil se v Katágu, ¤ímû,
Milánû, stal se právníkem, advokátem a fieãníkem.
V Milánu se potkává s AmbroÏem, „prav˘m
kfiesÈanem“, a roku 387 pfiijímá kfiesÈanství.
Pozdûji byl jmenován biskupem v severní Africe mûstû
Hippo. První velk˘ filozof od dob klasického období
fiecké filozofie.
Mezi jeho nejznámûj‰í spisy patfií:
• O BoÏí obci - po posledním soudu v‰ichni omilostnûní
vytvofií obec BoÏí
• Vyznání - o svém obrácení ke kfiesÈanství
SnaÏil se zavést do kfiesÈanství fiád, vytvofiit systém
spirituálního (duchovního) monismu (monismus =
víra v jednoho Boha), v nûmÏ BÛh je nejvy‰‰ím principem
a zdrojem svûta, kter˘ stvofiil z niãeho. BÛh je
nejvy‰‰í skuteãností a nejvy‰‰í pravdou, krásou.
Charakteristiky Boha podle Augustina:
• nejvy‰‰í bytí - bez Nûj není nic, ale v‰e ostatní je závislé
na Nûm
• BÛh je první pfiíãina - první pfiíãina v‰eho, vãetnû
v‰ech zmûn - neustále o svût peãuje, BÛh je stále
pfiítomn˘
• BÛh je pfiedmûtem i pfiíãinou poznání, je nejvy‰‰ím
dobrem a pfiíãinou v‰eho dobra - kdo usiluje o dobro
- usiluje o Boha.
Skuteãnû poznat Boha mÛÏe jen du‰e, která vûfií.
„Vûfi, abys rozumûl. Rozumûj, abys mohl vûfiit.“
Vzniká nutnost vyrovnat se s problémem zla, s problémem
svobody a predestinace (pfiedurãení) ãlovûka.
¤e‰ením je na‰e svobodná vÛle, která umoÏní
ãlovûku vybrat si, zda pÛjde cestou k Bohu, ãi ne -
máme moÏnost volby. BÛh pfiipravuje ãlovûku cestu,
vyz˘vá nás, ale volba je na ãlovûku.
Zab˘val se poznáváním. Pfiedpokladem je vyjít ze
skepse. „Nefiíkej, Ïe vûci tak a tak jsou, ale jak se ti
jeví a nedopustí‰ se omylu.“
Vûci se jeví takto mnû, kaÏd˘ je poznávající subjekt.
„…vejdi do sebe sama, tam je pravda.“"