"Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856) byl český novinář, prozaik a dramatik. Narodil se v Kutné hoře. Studoval v Praze – zde se seznámil s Václavem Klimentem Klicperou. Po studiích začal bydlet v Praze, kde krátce působil jako vojenský účetní, ale dal přednost divadlu a novinařině. Založil časopis Květy (staly se předním orgánem své doby), pak Vlastimil a Posel z Prahy. Působil jako dramaturg ve Stavovském divadle. Založil Kajetánské divadlo, kde působil i K. H. Mácha. F. Kožíšek napsal o Tylovi knihu Miláček národa a to se stalo i Tylovou přezdívkou. Tyl se oženil s herečkou Magdalenou Forchheimovou-Rajskou, se kterou neměl žádné děti. S její mladší dcerou Annou Rajskou měl 7 dětí. S oběma ženami žil ve společné domácnosti. Po těžké nemoci zemřel v Plzni.
Další díla: divadelní hry Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (zazněla zde píseň Kde domov můj, která se stala českou hymnou – složil ji František Škroup), Lesní panna aneb Cesta do Ameriky nebo Jiříkovo vidění. V literárním díle Rozervanec kritizuje K. H. Máchu a jeho Máj, protože nebyl dost vlastenecký.
Současníci: K. H. Mácha, K. J. Erben, K. H. Borovský
Doba: Národní obrození (70. léta 18. století – 50. léta 19. stoleté) – bylo ovlivněno reformami Marie Terezie a Josefa II., který vyhlásil jako úřední jazyk němčinu. Česky se mluvilo většinou jen mezi venkovským lidem nebo mezi nejchudšími městskými vrstvami. Národní obrození usilovalo o obnovení českého jazyka i literatury. Národní obrození mělo 4 etapy:
1. etapa – vliv klasicismu a osvícenství, Josef Dobrovský
2. etapa – preromantismus, Josef Jungmann, František Palacký, František Ladislav Čelakovský
3. etapa – romantismus, biedermeier, J. K. Tyl, K. H. Mácha, K. J. Erben
4. etapa – Bachův absolutismus (dočasné potlačení národní snahy), K. Havlíček Borovský, B. Němcová
Pojem Národní obrození poprvé použil T. G. Masaryk.

Strakonický dudák je dramatická báchorka – určené k hraní na jevišti, spojuje pohádkové motivy s reálným světem a nejdůležitějšími otázkami soudobé společnosti. Má pevnou dějovou stavbu, do níž jsou vkládány zpěvné vložky. V představení tohoto typu šlo většinou o nápravu nebo záchranu hlavního hrdiny, který chyboval. Hrdinovi se nakonec podaří vše napravit. Ke šťastnému rozuzlení příběhu přispívají nadpřirozené postavy.
Svou premiéru měl 21. listopadu 1847 ve Stavovském divadle. Již při prvním uvedení se setkalo s nadšenými ohlasy diváků.
Postavy:
Lesana – panovnice nad lesními ženami, polednicemi a divými ženami
Bělena – lesní panna
Rosava – polednice, matka Švandy, starostlivá, hodná
Divuka a Mihulice – divé ženy
Kalafuna – venkovský muzikant (houslista), Švandův přítel, vlastenec (silný vztah ke svému domovu a ke své vlasti), dobrosrdečný
Kordula – Kalafunova manželka
Honzík, Frantík, Kačenka – Kalafunovy děti
Švanda – hlavní postava, dudák, milý Dorotky, chudý, příliš důvěřivý, mladý, nezkušený
Tomáš – starý dudák, Švandův strýc
Koděra – rychtář ze vsi u Strakonic
Šavlička – mladý voják na dovolené
Trnka – starý hajný, otec Dorotky, přísný, nechce dát Dorotku Švandovy za ženu
Dorotka – Trnkova dcera, milá Švandy, hodná, skromná, věrná, moudrá, velice statečná
Nalejváček – hospodský
Franěk a Váša – venkovští chasníci
Pantaleon Vocilka – bývalý student, teď na cestách, údajně ,,věrný´´ přítel Švandy, ,,sekretář´´, snaží se působit jako ,,světaznalý´´, touží po bohatství
Král Alenoros – pán zemí neznámých, sultán
Zulika – králova dcera, smutná princezna
Alamír – princezny ženich, princ, bojovník
Gulinari a Vanika – sklepnice v hostinci
Mikuli – hostinský"