"Thomas Mann (1875 – 1955) byl jeden z největších německých prozaiků 20. století. Jeho starším bratrem byl spisovatel Heinrich Mann. Oba dva se narodili v Lübecku. Na konci 18. století se oba dva přestěhovali do Mnichova, kde začali tvořit. Bratři se stali během 1. světové války nepohodlnými a z politických důvodů museli před fašismem emigrovat do USA. Po 2. světové válce Thomas Mann žil ve Švýcarku, kde zemřel.
Thomas Mann se proslavil především novelami a je představitelem moderní prózy. V r. 1929 získal Nobelovu cenu za literaturu.
Další díla: Buddenbrookovi, Doktor Faustus, Kouzelný vrch
Současníci: Ernest Hemingway, Erich Maria Remarque, Franz Kafka, Romain Rolland
Doba: 1. pol. 20. století – 1. světová válka 1914 – 1918, 2. světová válka 1939 – 1945
Mann patří do předválečné, válečné a meziválečné literatury. Světová literatura v 1. pol 20. století byla tematicky a žánrově velmi pestrá. Do popředí zájmu spisovatelů se dostala existenciální problematika, zmizela tabu a více se experimentuje s jazykem a jeho formou.

Smrt v Benátkách patří do epiky (má děj). Je to novela (kratšího rozsahu, příběh má rychlý spád a na konci je vypointována).
Umělecký směr: modernismus – prolíná se několik uměleckých směrů

Hlavním hrdinou je Gustav von Aschenbach. Žil v Mnichově. Narodil se však v L., krajském městě slezské provincie, jako syn vyššího soudního úředníka. Matka byla dcera českého kapelníka. Aschenbach byl spisovatel, básník a umělec. Proslavil už na gymnáziu. Díky tomu byl brzo zralý a schopný psát pro veřejnost. Vyrostl sám, bez kamarádů, protože se musel učit doma. Byl vytrvalý a měl silnou vůli. I v 50 letech věděl, co je to kázeň díky otci. Každé ráno si poléval prsa a záda studenou vodou a poté se věnoval psaní. Aschenbach se svou tvorbou proslavil natolik, že nějaký německý kníže mi udělil titul šlechtic za jeho veledílo ,,Bedřich´´. Nikdy nepoznal bezstarostnost mládí, protože do manželství vstoupil hodně mladý. Jeho žena bohužel brzy zemřela. Společně měli dospělou a už provdanou dceru. Kolem 45 roku onemocněl ve Vídni a od té doby byl poblouzněn cestováním a snil o tropických krajinách. Aschenbach byl trochu méně než střední velikosti, snědý, vyholený a jeho hlava vypadala poněkud velká, protože jeho postava byla útlá. Nosil brýle. Vlasy měl na temeni prořídlé.
Na jedné procházce po Mnichově se rozhodl, že změní svůj život a odjede do zahraničí. Mezi polovicí května a koncem května odjel do Terstu a příštího rána nastoupil na do plující do chorvatské Pulje. Aschenbach hledal něco nového, něco k čemu ještě neměl žádný vztah. Usadil se na jednom z jaderských ostrovů nedaleko istrijského poloostrova. Na tomto místě však cítil, že nenašel místo, které hledal. Rozhodl se, že odjede do Benátek, které už v minulosti navštívil. Do Benátek přijel lodí. Poté se musel dopravit gondolou k hotelu. V hotelu byl již ohlášen a přijali ho velice ochotně. Recepční ho uvedl do pokoje ve druhém poschodí. Pokoj byl hezky zařízen, byl plný květin a měl výhled na moře. Aschenbach si dal čaj na terase a pak vyrazil na procházku. Když se vrátil, byl čas na večeři. Se zaujetím pozoroval společnosti, která dorazila na večeři. Byli tam Američané, Angličané, Francouzi, Němci a Poláci. Nejvíce ho zaujala právě skupinka mladých Poláku, kde byly 3 dívky a 1 chlapec. Všichni byly pod dohledem vychovatelky. Aschenbacha nejvíce zaujal právě mladý polský chlapec. Měl dokonale krásnou bledou tvář, líbezná ústa a vlasy medové barvy měl hezky upravené. Aschenbachovi připomínal řecké bohy. Měl pocit, že nikdy ještě nespatřil nic tak dokonalého jako je polský chlapec. Oproti dívkám byl mnohem upravenější. Dívky měly navíc tvář klášternic. Aschenbach usoudil, že hoch neměl tak přísnou výchovu jako dívky. Chlapec měl na sobě námořnický oblek a nádechem bohatosti a zhýčkanosti. Skupinka Poláků čekala na jejich matku, aby společně mohli usednout k jídlu. Když jejich matka přišla, byla hezky upravená a měla na sobě hodně šperků. Právě na této večeři se Aschenbachovi a chlapcovi oči poprvé setkaly.
Druhý den nebylo počasí nejpříznivější. Když Aschenbach otevřel okno, ucítil hnilobný pach. Rozhodilo ho to a pomyslel na odjezd. Byl rozhodnutý, že pokud se vítr neobrátí, tak v Benátkách nezůstane a zabalil si všechny své věci. Poté šel na snídani. Hned zpozoroval polské dívky a jejich vychovatelku. Hoch chyběl, zřejmě se mohl prospat dle libosti. Aschenbach se nasnídal, dal si cigaretu, a když byl na odchodu, zastihl chlapce, jak přichází na snídani. Chlapec měl lehkou, ale zároveň hrdou chůzi. Aschenbach se až ulekl jeho božské krásy. Nejraději by na snídani ještě kvůli chlapcovi zůstal, ale chystal se na pláž. Aschenbach se usadil na pláži. Pozoroval moře, které tolik miloval a užíval si klidu. Později zavítal na pláž i polský chlapec. Chlapec stavěl s dalšími dětmi hrad z písku. Zaslechl i chlapcovo jméno – Tadzio. Po poledni se Aschnebach vrátil do hotelu. Zašel si na oběd a tam se znovu potkal s Tadziem. Všiml si, že chlapec je velmi churavý a má vroubkované zuby, takže se pravděpodobně nedožije vysokého věku. Po obědě si Aschenbach zašel na procházku a poseděl v kavárně. Venku se mu zdálo nesnesitelné horko. Všude byla spousta lidí a Aschenbach cítil, jak mu krev buší v hlavě a že má horečku. Zkonstatoval, že je správný čas k odjezdu z Benátek.
Rozhodl se, že pojede do Terstu do lázní, kde už byl a po fyzické a psychické stránce se mu tam dařilo velice dobře."