"Franz Kafka (1883 – 1924) patří mezi nejslavnější české spisovatele židovského původu. Narodil se v Praze. S otcem měl zvláštní vztah. Obdivoval ho, ale zároveň kvůli němu trpěl častými pocity strachu a viny. Kvůli tomu se uzavíral do vlastního světa. Už na střední škole začal psát. Je předchůdcem absurdní a existenciální literatury. Nejčastější rysy Kafkových děl: absurdita, pesimismus, fantasknost (neuvěřitelné situace jsou prezentovány jakou samozřejmost), groteskní pojetí reality, svět jš líčen do nejnepatrnějších podrobností. Kafka byl ke svým dílům neuvěřitelně kritický. Jen malou část své tvorby uvolnil ke knižnímu vydání. Větší část jeho děl vyšla po jeho smrti, protože jeho kamarád Max Brod nerespektoval Kafkovo přání, aby jeho rukopisy spálil.
Další díla: Proces, Ortel, Zámek
Současníci: Max Brod, Thomas Mann, Romain Rolland
Doba: 1. pol. 20. století – 1. světová válka 1914 – 1918, 2. světová válka 1939 – 1945
Kafka patří mezi německy píšící autory v předválečném, válečném a meziválečném období. Světová literatura v 1. pol 20. století byla tematicky a žánrově velmi pestrá. Do popředí zájmu spisovatelů se dostala existenciální problematika, zmizela tabu a více se experimentuje s jazykem a jeho formou.

Proměna patří do epiky (má děj). Je to novela (kratšího rozsahu, příběh má rychlý spád a na konci je vypointována) nebo to může být i povídka (kratší rozsah, příběh s jednoduchým dějem, málo postav)
Umělecký směr: expresionismus (soustřeďuji se na vyjádření pocitů člověka, které plynou z jeho úzkosti, strachu a osamělosti), prvky existencialismu (literární směr, který vychází z pojetí člověka jako osamoceného a odcizeného jedince).

PRVNÍ ČÁST
Řehoř Samsa, obchodní cestující se soukenickým zbožím, se jednoho dne probudí jako velký ohavný brouk. Nejprve se své podoby lekne, ale větší starost mu dělá, že zaspal do práce. Svou práci sice neměl tolik rád, ale nechtěl přijít pozdě. Řehořově matce se zdálo divné, že Řehoř nejde do práce. Myslela si, že je nemocný. Snažila se dostat do jeho pokoje, ale měl zamčené dveře. K Samsům domů přišel prokurista, aby se dozvěděl, proč Řehoř nepřišel do práce. Řehoř se těžce dostával z postele. Řehoř se snažil říct prokuristovi, že dnes do práce jít nemůže. Všichni se polekali, protože vůbec nerozuměli tomu, co Řehoř říká, mluvil zvířecím hlasem. Řehořův otec chtěl zavolat zámečníka, aby otevřel dveře. Řehoř však použil svoje čelisti k tomu, aby odemknul dveře. Když ho prokurista a rodina uviděli, nemohli uvěřit svým očím. Řehoř začal mluvit na prokuristy, ale ten se polekal a utekl. Řehoř ho chtěl zastavit, ale otec ho zahnal zpět do pokoje. Řehoř byl tak velký, že se nemohl vecpat do dveří a kvůli tomu se poranil.
DRUHÁ ČÁST
Řehořova sestra Markéta mu položila do pokoje jídlo, ale Řehořovi nechutnalo. Řehoř se začal schovávat pod postelí, aby ho nikdo neviděl. Druhý den si sestra všimla, že bratr nic nesnědl. Řehoř měl obrovský hlad, ale sestra mu nepřinesla nic dobrého. Přinesla mu jenom nějaké zbytky. Řehoř dostával jídlo dvakrát denně. Často poslouchal za dveřmi. Kvůli Řehořovi musela pracovat sestra, matika i otec, aby se uživili. Řehořova sedmnáctiletá sestra ráda hrála na housle a Řehoř ji vždy poslouchal. Sestra i matka se Řehoře bály, ale chtěly mu pomoct. Řehoř začal lézt po stěnách, proto mu z pokoje odstěhovaly prádelník i psací stůl, aby měl více místa. Stěny byly najednou holé a Řehoř se pověsil na obraz, aby mu ho neodnesly. Řehoře uviděla matka a pohled na něj ji velice rozrušil a omdlela. Řehoř chtěl nějak pomoct a vyběhl ze svého pokoje. Markéta vše řekla otci, který zrovna přišel z práce. Otec ho šel zahnat. Začal po něm házet jablka, aby ho, co nejrychleji zahnal. Mezitím se matce udělalo lépe a když viděla, jak otec hází po Řehoři jablka, tak se ho snažila zastavit."