1.	Život N.V.Gogola

2.	Další díla autora

3.	Kontext doby

4.	Literární druh

5.	Literární žánr

6.Téma díla

7.	Hlavní myšlenka díla

8.	Hlavní postavy a jejich charakteristika

9.	Jazykové prostředky

10.	Kompozice díla

11.Lokace děje

12.	Obsah díla

"Nikolaj Vasiljevič Gogol
- pocházel z Ukrajiny, z chudé šlechtické rodiny; život ale strávil v Rusku kde i v Moskvě umírá
- prozaik, dramatik, představitel ruského romantismu a kritického realismu, za čež je považován za jeho zakladatele
- jeho otec byl statkář, ale měl kulturní zájmy a psal komedie, toto nadání zdělil tedy po něm
- jeho otec založil divadlo, kde hrál Gogol výhradně ženské role, byl vychováván v přesvědčení, že je geniální dítě
- po vystudování gymnázia odjel do Petrohradu, kde pracoval jako úředník; působil i na Petrohradské univerzitě, literatuře se začal plně věnovat až po roce 1835
- pracoval jako úředník, ale tu práci nesnášel, zkoušel i herectví, ale to mu nevyšlo
- ke konci života se pokoušel po několikáté napsat další díl Mrtvé duše, protože s ním byl nespokojený, ale často trpěl depresemi a své rukopisy pálil
- obdivoval Puškina (Evžen Oněgin; Boris Godunov) od něj údajně pochází i námět na toto dílo, protože jej jednou opravdu prý omylem považovali za revizora
- při své nemoci se jezdil léčit údajně i do Čech, kde se seznámil s několika českými autory, se kterými si dopisoval

- jeho první kniha byla kritiky smetena ze stolu, Gogol ve vzteku skoupil všechny výtisky a spálil je
- ve svých dílech spojoval grotesknost, ironii a tragiku čímž navázal na Puškin a ovlivnil i Dostojevského
- výborně uměl spojit prvky realné s fantasktními, toho vypravěčské umění ovlivnilo další vývoj světové literatury

Další díla : Petrohradské povídky; Mrtvé duše (věnována smrti Puškina, jako poklona); Ženitba (další velice úspěšná komedie)


Kontext, ve kterém autor žil a tvořil : kritický realismus
Nespokojenost se současností přetrvává, umělci se však tolik neuchylují do minulosti, ale snaží se bez příkras zachytit soudobou společnost, neuchylují se ke snům, ale ke každodenní skutečnost.
Spisovatelé se v této době považují za pozorovatele společnosti, změn v ní a opouští spasitelskou pozici. Stávají se realisty. V literárních dílech se začaly objevovat dosud nepoužívaná témata (život nižších vrstev) a sociální problémy. Hrdiny děl se už nestávají výjimeční jedinci, ale bývají to lidé, kteří se od ostatních příliš neliší. Hlavní postavy bývají ovlivněny svým původem a prostředím, v němž se pohybují. Důležité je věrohodné charakterizování postav, popsat reálně prostředí, ve kterém se pohybují.
REALISMUS – klade důraz na fakta a realitu, autor je jen pozorovatelem příběhu, soustředí se na přítomnost
ČR – Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša
Ladislav Stroupežnický – Černé duše
Francie - Honoré de Balzac – Otec Goriot
Emile Zola – Zabiják
Gustav Flaubert – Paní Bovaryová"