"Ujgursko je největší autonomní provincií Číny. Jeho přírodní bohatství na straně jedné a zároveň etnická odlišnost Ujgurů a Číňanů na straně druhé však z tohoto území činí konfliktní oblast, inklinující k separatismu.
Ujgursko, někdy také označováno jako „Ujguristán“, oficiálně však zvané jako „Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang“ leží v samém srdci Asie. Vzdálená západní provincie Číny, sousedící s osmi státy (Mongolskem, Ruskem, Kazachstánem, Kyrgystánem, Tádžikistánem, Afghánistánem a Pákistánem) byla po staletí součástí tzv. „historického Turkestánu“. Teprve komunistický převrat v Číně učinil konec tři tisíce let staré historii Ujgurů a samotný komunistický režim začal toto islámské obyvatelstvo násilně potlačovat a postupně asimilovat do čínského národa. [1]. Právě komplikované hranice tak vytváří velmi konfliktní situace, neboť většina států se Sin-ťiangem sousedících, je Ujgurům etnicky a nábožensky bližší než Čína a Ujgurové v minulosti s několika těmito etniky dokonce tvořili jeden stát. [2]
Samotný Sin-Ťiang je největší čínská provincie, má rozlohu cca 1 660 000 km² a žije v ní asi 21 miliónů obyvatel. [3] Počet Ujgurů je sporný, bývá udáván okolo 9 milionů, ovšem podle neoficiálních odhadů může být jejich počet až několikrát vyšší [4]. I přes oficiální čísla jsou Ujgurové pátou nejpočetnější etnickou menšinou na území Číny a v samotné provincii je jejich etnikum bezpečně dominantní. [5] Kulturně, nábožensky a dokonce i jazykově je toto etnikum, vyznávající sunnitský islám, naprosto odlišné od zbytku čínského obyvatelstva. Ujgurové mají blízko k tureckému etniku a k Číně bylo jejich území připojeno právě až po tamní občanské válce v r. 1949. Krátce předtím (v letech 1944 – 1947) měli Ujgurové dokonce vlastní stát. Ten se nazýval Východní Turkestán, někdy též zvaný Východoturkestánská republika. [3]
Koneckonců, právě „Sin-ťiang“, znamená v čínštině "nová hranice", i když Číňané tvrdí, že Sin-ťiang považovali za integrální součást Číny vždy a jeho anexi povaují za mírumilovné osvobození. [6]
Sin-ťiang je velmi bohatý na přírodní zdroje, ložiska ropy a uhlí a má také zásadní význam pro zemědělství a chov dobytka. [7] Přestože jde o oblast s poměrně nepříznivými klimatickými podmínkami, je důležitou oblastí i z hlediska vojensko-strategického, protože se zde nachází čínská základna pro testování jaderných zbraní Lop Nor. [8] Tato provincie tak tvoří určité nárazníkové pásmo mezi neklidnou střední Asií a středem Číny. V provincii Sin-Ťiang se rovněž nalézají důležité zásoby zemního plynu. [9]
Právě existence surovin a zájem čínské vlády na energetické politice by měly činit z této oblasti spíše privilegované území, nicméně v důsledku nespokojenosti Ujgurů s čínskou politikou (zejména politikou populační a migrační), následnými násilnými incidenty a rebeliemi je to přesně naopak. [2]
Přestože formálně má mít oblast autonomii, ta není ze strany vlády dodržována. Stávající čínská politika má za cíl všechna etnika asimilovat a je si vědoma, že udržování národní, kulturní či náboženské identity by mohlo vést k možným separatistickým snahám, proto se tyto odlišnosti snaží likvidovat. Taková situace pak vede nutně Tento k ozbrojeným nepokojům a separatistickým tendencím, tak, jako právě v Ujgursku. [10]"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ