1.

Úvod

1.1.Obecný úvod
1.2.Vymezení pojmů a subjektů práce
1.3.Komparace historického vývoje
1.4.Metodika a koncepce práce

2.	První polovina devadesátých let

2.1.	Období po tzv. sametové revoluci

2.2.Komunistický svaz mládeže
2.3.Levá alternativa
2.4.Socialistická alternativa budoucnost
2.5.Dělnický vzdělávací spolek – Budoucnost
2.6.Charta mládeže

3.	Období kolem r. 1993

3.1.Předzvěst velkých změn – rok 1993

4.	Druhá polovina devadesátých let

4.1.	Období „stagnačního poklidu“

4.2.	Komunistický svaz mládeže (KSM)

4.3.	Socialistická alternativa Budoucnost (SAB)

4.4.	Charta mládeže

5.	Období let 2000 – 2006

5.1.	Komunistický svaz mládeže (KSM)

5.2.	Socialistická alternativa budoucnost (SAB)

5.3.	Socialistická solidarita, Revoluční solidarita (SocSol)

5.4.	Skupina revoluční mládeže – REVO

5.5.	Období vzestupu a pádu

5.6.	Rozpad KSM a celého komunistického mládežnického hnutí

6.	Období let 2006 – 2009

6.1.	Komunistický svaz mládeže (KSM)

6.2.	Socialistická alternativa budoucnost

6.3.	Skupina revoluční mládeže – REVO

6.4.	Národně bolševická (komunitaristická) strana Československa (NBS-ČS)

6.5.	Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ)

6.6	Svaz mladých komunistů České republiky

6.7.	Komise mládeže při KSČM

6.8	Komunistické hnutí mládeže Československa (KHMČ)

6.9.	Svaz mladých komunistů

6.10.

Svaz mládeže

6.11.

Lidové hnutí proti EU

7.	Snahy o obnovení KSM a boj mezi rozštěpeným hnutím

8..	Současnost

8.1.	Obnovení Komunistického svazu mládeže – nová cesta mládežnického hnutí?

9.

Závěr

10.	Použitá literatura

"Skupina Socialistická alternativa Budoucnost (SAB) je jedním ze tří významnějších trockistických (revolučně marxistických) uskupení vyvíjejících činnost na území České republiky. Jedná se o organizaci, která existuje od počátku 90. let.
Budoucnost sama sebe definovala jako „skupinu dělníků a studentů z měst“, ale její základna byla převážně mezi mládeží. Počátkem 90. let působí také pod názvem Dělnický vzdělávací spolek – Budoucnost.
Skupina se zaměřovala především proti-rasisticky a proti-fašisticky, kde se odrazila hlavně v iniciování Kampaně mládeže proti rasismu a fašismu.


Dělnický vzdělávací spolek – Budoucnost

Dělnický vzdělávací spolek - Budoucnost byl vlastně pouze prvotní název pro později vzniklou skupinu Socialistická alternativa budoucnost. Pod tímto jménem skupina figurovala počátkem devadesátých let, kdy došlo k jejímu neformálnímu přejmenování.


Charta mládeže

Charta mládeže byla neoficiální organizace, která protestovala proti zhoršujícím se podmínkám v bytové sféře, školnému či rasové diskriminaci, především se pokusila otevírat i témata související s romskou tématikou. Byla to organizace která ve jmenovaném konfliktu neúspěšně aspirovala jako zastřešující organizace radikální levice. Jednotlivé složky trockistů se však i v mezinárodním měřítku v tehdejší době nebyly schopny zcela shodnout a proto nadále tato organizace fungovala pouze transparentně.


Vedoucí roli hned po revoluci zaujal Komunistický svaz mládeže, ten byl založen, nebo spíše znovu-obnoven roku 1990, kdy navázal na tradici z r. 1921. kdy byl založen, někteří představitelé však zastávají i názor na návaznost ke „Všesvazovému leninskému komunistickému svazu mládeže“ (takzvaný Komsomol, jako sekce Komunistické internacionály mládeže (KIM)), jiní však spíše tíhnou k názoru na návaznost k tzv. Svazu mladých.
Činnost Komsomolu byla podřízena jednak Komunistické straně Československa, jednak Komunistické internacionále mládeže, v organizační činnosti byl samostatný. Jeho základním úkolem bylo seznamovat mládež s učením marxismu-leninismu a vychovávat ji v jeho duchu. Od roku 1922 vedl komunistickou dětskou organizaci Mladí průkopníci. V roce 1936 se Komunistický svaz mládeže Československa vzdal své samostatné činnosti.
Dá se však spekulovat i o návaznosti na tzv. „Omladinu“, studentské a dělnické hnutí z konce 19. století s vazbami na Národní stranu svobodomyslnou – tedy mladočechy [10]. Omladina mladým komunistům imponuje zřejmě protivládním radikalismem a antimilitarismem.
U zrodu KSM stáli ještě tehdejší funkcionáři Socialistického svazu mládeže (SSM), dalo by se dokonce polemizovat nad otázkou, zda KSM nevzešel z SSM, samotní členové zakládajícího svazu tento krok označují jako přímou reakci na rozpad SSM s cílem udržet mládež pro komunistickou myšlenku, jak dokládá i výstup v rozhovoru prvního předsedy Petra Šimůnka [11]. Ačkoliv by se dalo i polemizovat nad faktem, že v této době se SSM prakticky rozpadal a na místě byla otázka majetkového vyrovnání, která se poté vyřešila poměrně záhadným a netransparentním způsobem.
Ve svých prvopočátcích, tedy krátce po revoluci, měl KSM až jedenáct tisíc členů, ačkoliv velká část členů byli hlavně potomci bývalých vedoucích pracovníků tehdejší KSČ, pro než členství v KSM bylo jakousi „nutností“.
Je zajímavé sledovat, jakého charakteru lidé, tehdy vstupující do KSM byli, neboť už v této fázi porevolučního kvasu idejí byli takoví lidé vnímání dost negativně, zejména lidmi podobného věku tíhnoucím k opačným idejím politického spektra či různými mladými neonacisty, kteří se v tomto období formovali. Vlastenectví a probuzený nacionalismus po roce 1989 vytvořily zázemí pro eskalaci konfliktů a masového rozšíření hnutí „Skinheads“ v českých zemích, terčem jejich útoků se tak mnohdy stávali právě členové KSM.
První sjezd Komunistického svazu mládeže se uskutečnil v Nymburce v březnu 1991, včele se zvoleným předsedou Petrem Šimůnkem, tehdy ještě s bezprostřední benevolencí podpory komunistické strany.
KSM se tak stal největší levicovou mládežnickou organizací své doby.
Z řad organizací, s níž KSM v počátcích devadesátých let spolupracoval, byla i výrazná trockistická skupina „Budoucnost“, oficiálně též „Dělnický vzdělávací spolek – Budoucnost“, publikující i stejnojmenný časopis, v jejímž čele stál Petr Jindra (dnes dosud aktivní představitel Socialistické alternativy Budoucnost).
Tato skupina chtěla v tehdejší době vytvořit masovou trockistickou organizaci, což výrazně imponovalo některým členům KSM. V důsledku vedly tyto sympatie i k pozdějšímu odchodu těchto členů, tzv. radikálního křídla“, o tom ale více v kapitole o období r. 1993.
V tomto období také KSM velice významně spolupracoval i se „Socialistickou organizací pracujících“(SOP), další organizací tíhnoucí spíše k trockistickému hnutí, nutno ovšem dodat že v těchto létech trockistické hnutí prodělávalo krizi, dík ideovým rozporům uvnitř trockistického tábora (nejen na úrovni České republiky, ale především na úrovni mezinárodní)."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ