1.	Charakteristika speciální pedagogiky jako oboru: pojem, předmět, interdisciplinární vazby. Principy a metody této pedagogické disciplíny.

2.	Cílové skupiny současné sppg. Speciální edukační potřeby osob z těchto skupin.

3.	Vady, poruchy, snížené schopnosti, znevýhodnění a speciální potřeby člověka s postižením. Různé významy termínu handicap.

4.	Vývoj názorů na výchovu a vzdělávání postižených. Institucionalizace vzdělávacího procesu.

5.	Od jednotlivých pokusů o záchranu postižených osob k systému komprehenzivní rehabilitační péče. Posun v nazírání na tyto osoby: od objektů péče k subjektům podpory.

6.	Obecné a individuální aspekty vyrovnávání se s postižením. Styly výchovného působení.

7.	Trendy uplatňující se ve vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Redefinice lidských práv těchto osob.

8.	Legislativa v oboru podpory rodin se zdravotně postiženým dítětem. Raná péče: pojem, zaměření, kompetence.

9.	Filozoficko – antropologické reflexe „postižení“ a „postiženého člověka“. Problémy a systém rané péče o dítě se smyslovými a řečovými vadami.

10.	Pokusy o periodizaci vztahu společnosti k minoritě postižených a nemocných osob. Problémy a systém rané péče o děti s mentálním postiženími a kombinovanými vadami.

11.	Zakladatelské osobnosti české speciální pedagogiky (K. S. Amerling, K. Herfort, J. Zeman, F. Bakule, A. Bartoš a další). Problémy a systém rané péče o děti s tělesným postižením.

12.	Pedagogická podpora rodičů postiženého dítěte. Jiné formy podpory těchto rodičů.

13.	Možnosti speciálně pedagogické podpory dítěte s postižením a jeho rodičů v období předškolním. Hra jako výchovný i terapeutický prostředek.

14.	Předškolní výchova postiženého dítěte ve fázi přípravy na vstup do školy. Ústav nebo rodina?

15.	Usilujeme o integraci nebo inkluzi? Faktory ztěžující resp. usnadňující tyto procesy.

16.	Didaktické a metodické problémy projevující se ve vzdělávání dětí s postižením na ZŠ. Vzdělávací a výchovná problematika žáků se specifickými poruchami učení a chování.

17.	Místo vzdělávacích škol praktických a základních škol speciálních ve vzdělávacím systému. Poradenství pro děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

18.	Speciálně-pedagogická problematika pubescentů a adolescentů se zdravotním postižením. Socializace osob sociálně znevýhodněných.

19.	Autismus jako výchovný a vzdělávací problém. Možnosti pedagogického působení na dospělé osoby s postižením.

20.	Existenciální problémy osob s progredujícím postižením. Pomáhající profese: předpoklady a úskalí.

"Vada (defekt) je ztráta nebo poškození v anatomické stavbě organismu nebo porucha ve funkcích organismu.
Porucha (impairment) je funkční poruchou na úrovni orgánu či tělního systému (intelektu, řeči, sluchu, zraku, vnitřních orgánů).
Snížená schopnost (disability) je funkční změnou na úrovni celého jedince, omezující jej v některé činnosti (v chování, vztazích, komunikaci, osobní péči, obratnosti).
Znevýhodnění (handicap) je projekcí poruchy i disability do společenské roviny a do roviny společenského uplatněné jedince.
Koncepce postižení dle ICF (Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví; v češtině MKF):
1. ztráta či poškození nějakého orgánu či funkce (tělesný defekt) = defekt (vada)
2. díky tomu dochází k poruše v nějaké oblasti (porucha koordinace pohybů) = impairment (porucha)
3. v důsledku toho dochází ke snížení schopnosti při nějaké činnosti (jemná motorika) = disability (snížená schopnost)
4. promítnou-li se důsledky defektu u konkrétního jedince do společenské roviny (má problém v elementárním psaní) = handicap (znevýhodnění)
5. takový jedinec pak má speciální edukační potřeby
VADA (defekt)
PORUCHA (impairmant)
SNÍŽENÉ SCHOPNOSTI (disability)
ZNEVÝHODNĚNÍ (handicap)
SEP
DMO (má největší edukační dopad)
Hybnost, MR, řeč
Exaktní myšlení
Vy výuce fyziky, matematiky, chemie, TV
Speciální pomůcky, učební texty, úprava prostředí, poradenská podpora....
U každé vady zjišťujeme především edukační dopad!
U všech poruch, kde je postižen mozek, můžeme očekávat edukační dopad. Naopak somatické poruchy, které nepostihují mozek, nebudou mít závažný dopad na edukaci, ale např. na prožívání.
Jedinec se speciálními vzdělávacími potřebami dle § 16 zákona č. 561/2004 Sb. je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním.
Zdravotní postižení: mentální, tělesné, zrakové, sluchové, vady řeči, souběžné postižení více vadami + autismus a vývojové poruchy učení a chování.
Zdravotní znevýhodnění: zdravotní oslabení, dlouhodobá onemocnění a lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování.
Sociální znevýhodnění: nařízení ústavní nebo uložení ochranné výchovy, nízké sociálně kulturní postavení rodiny.
11
dle Titzla je tato definice v rozporu se speciálně pedagogickým viděním věci, neboť definuje speciální vzdělávací potřeby postižením a znevýhodněním.
Osoba se speciální vzdělávací potřebou má potřebu speciální metody, speciální pomůcky, speciálního učebního textu, úpravy edukačního prostředí či poradenské podpory.
Titzl navrhuje vlastní klasifikaci edukačně znevýhodněných osob, kterými by se měla SP zabývat:
a) Skupiny osob, které mají SEP v důsledku zdravotních vad a mají:
1. 1 vadu (nedoslýchavost)
2. 1 vadu projevující se více poruchami (DMO)
3. 2 a více etiologicky nesouvisejících vad (nedoslýchavost + amputace DK v důsledku DM)
4. Specifickou vadu tvoří hluchoslepota (jediná duální vada)
Pro edukaci je podstatné, v jakém komunikačním kódu se tyto osoby při učení pohybují.
I. Pokud vyžadují i jiný kód než je tištěné či psané písmo a orální řeč, jsou to:
a. Nevidomí
b. Prelingválně neslyšící
c. Hluchoslepí
d. Těžce mentálně postižení
e. Těžce řečově postižení (anartrici)
II. Pokud si vystačí s tištěným či psaným písmem a orální řeč, jsou to:
a. Ostatní zrakově postižení
b. Ostatní sluchově postižení
c. Ostatní mentálně postižení
d. Ostatní s vadami řeči
e. Osoby s poruchami chování na bázi psychiatrických diagnóz
f. Tělesně postižení
g. Příp. osoby s jinými diagnózami
b) Skupiny osob, u nichž SEP vznikly v důsledku jiných než zdravotních problémů:
I. Osoby s problémy v učení
a. Rázu nespecifického (mimořádně nadaní, funkční negramotnost, výchovná zanedbanost, deprivace v dětství, jazyková bariéra)
b. Rázu specifického (specifické poruchy učení a chování)
II. Osoby s problémy v sebepojetí (zohavení, se syndromem CAN)
III. Osoby s poruchami chování na bázi výchovné (klasické poruchy chování, sociokulturní „nekompatibilita“)"

UHK, práce obsahuje tabulky o rozsahu cca 4 stran.