"Válka
25. června 1950 ve 4 hodiny ráno začal nečekaný útok KLDR (podporované Čínou a SSSR) s cílem
sjednotit zemi. Severokorejci měli na své straně všechny výhody. Měli početní převahu, armáda
Jižní Korje čítala mnohem méně vojáků a navíc postrávala těžké dělostřelectvo a tanky.
Severokorejci postupovali až k hlavnímu městu, kde nastala panika a vláda země z něj uprchla. Soul
byl v rukou komunistů již 28. června. O den dříve Rada bezpečnosti OSN odsoudila
severokorejskou agresi a odsouhlasila vojenskou pomoc pro Jižní Koreu. Své jednotky poslalo Jižní
Koreji na pomoc 20 států a jen USA tam poslalo více než 300 tisíc vojáků. K takovému usnesení
OSN mimochodem došlo i kvůli tomu, že na tomto zasedání chyběl zástupce SSSR, který jednání
bojkotoval kvůli sovětskému požadavku na nahrazení zástupce Čínské republiky zástupcem
komunistické Číny.
První pomocné jednotky dorazily do JK 1. července. Do začátku října se podařilo vytlačit všechny
severokorejské jednotky nad 38. rovnoběžku a OSN požádala Severní Koreu o okamžitou
kapitulaci. Kim Ir-sen ale odmítl. Jednotky OSN tedy zaútočily na Severní Koreu a chtěly
pokračovat až ke hranicím s Čínskou lidovou republikou. Jelikož ale Čína hrozila útokem v případě,
že by hranice dosáhly, jednotky nedošly až k ní. Obsadily Pchongjang (vůdce KLDR uprchl) a
severokorejské jednotky se stáhly do hor ke hranici s Čínou. Všechno vypadalo velice optimisticky
a jako konec války.
Čína ale vnímala přítomnost jednotek OSN tak blízko u svých hranic jako ohrožení a dopravila tam
500 tisíc „dobrovolníků“ čínské armády. 25. října překročily jednotky hranici a začalo docházet ke
drobným střetům. Američané s tím vůbec nepočítali a v jejich řadách nastal zmatek. Čína se k
situaci pod nátlak OSN vyjádřila – prohlásila, že se jednalo o dobrovolné vojáky, za které nenese
zodpovědnost, ačkoliv to byli vojáci z čínské armády a někteří byli takové sovětští. OSN chtěla
zasadit čínským vojákům rozhodující úder a tím ukončit válku, podcenila ale jejich množství.
Jednotky OSN byly začně zdecimovány a musely si probojovávat cestu k ústupu s vědomím, že kdo
padne do rukou Číňanům, je mrtev, protože neberou do rukou žádné vzdávající se zajatce, ale
rovnou je popravují.
Jednotky OSN byly zatlačeny pod 38. rovnoběžku. Jejich generál se odmítal smířit s porážkou a
chtěl Severní Koreu nechat odstřelovat nebo použít jaderné zbraně. K tomu ale nedošlo. Stále
pokračoval pohyb vojsk kolem rovnoběžky a převaha jednotlivých stran se měnila. Nakonec válku
zvrátil generál Ridgway s taktikou zvanou „Ridgewayův mlýnek na maso“. Zřídil linii vojsk, která
za mohutného dělostřeleckého a letadlového bombardování postupovala k severu. Proti početným,
ale špatně vyzbrojeným čínským jednotkám byla taktika výhodná. V létě 1951 se pak válka stala
zákopovou kolem 38. rovnoběžky. Číňané se snažili zvrátit výsledek, ale bez úspěchu.
Od roku 1951 se až do června 1953 vlekla mírová jednání. Během nich se stále bojovalo s
obrovskými ztrátami, ale fronta se již nepohybovala. Jednání bylo náročné, protože se v něm
odrážela studená válka, obě strany se navzájem obviňovaly a jednání komplikovala zejména Čína."