"Klára mu chtěla nalít slivovici a on nebyl proti záminka na otevření láhve byla. Dostal honorář který mu přinesl pošťák na fakultu i s dopisem. Za své studie, že napsal článek do výtv.časopisu. Který nechtěli otisknout ptz.byli opatrní a tak jej otiskli do výtv. Listu. Večer otevřel dopis. Psal mu pán, kterého neznal a který ho za vše chválil za jeho úsudky, prosil aby napsal o jeho staré recenzi. Rektorský posudek pro časopis výtvarná myšlenka, kde ho odmítají. Dělali si z pana Zátureckého legraci. Slivovice ho obměkčila a miloval celý svět obzvlášť Kláru. Klára-20 let, otec ředitel vystěhován do Čelakovic, ředitel banky pracovala jako švadlena, mela špatný kádrový posudek. Vyprávěl jí o výhodách zaměstnání, že by se mohla stát manekýnkou, prožili noc ve šťastném srozumnění. Domníval se, že ten večer zapíjí své úspěchy ale netušil, že je to vernisáž jeho konců. Přečetl si stať, která se jmenovala : Mikoláš Aleš, mistr české kresby. Neměla vůbec smysl. Doktor Kalousek mu to v ten den potvrdil. Říkal mu, že má ve dvou větách popsat, že je to nesmysl ať už dá pokoj. Nechce být kat co mu to řekne ptz. Ten večer co četl dopis měl dobré vzpomínky a Záturecká ho má za autoritu. A proto se vymluvil, že názory na malířství jsou zcestné a, že přímluva by mu mohla uškodit. Potom dopis hodil do schránky. Právě končil svou přednášku na VŠ o dějinách malířství, když tu zaklepala Marie-starší dáma, která mu vaří kafé a zapírá ho v telefonu před ženami. Řekla mu , že na něj čeká nějaký pán. Byl to Záturecký. Vyprávěli si o létě a výstavách. Zase před ním ležela stať a on mu vysvětloval že mu ty recenze mohli ještě ublížit. V redakci řekli Z., že vše bude záviset na jeho posudku-3 roky práce, 3 roky studia. Nevěděl co mu má odpovědět. Nenašel žádnou výmluvu, neurčitě sliboval. Z. poděkoval, další den ho sháněl znova, Marie mu řekla, že odjel do Německa. Přeložil i svoje přednášky z úterý a středy na čtvrtek a pátek. Přišel Z. ba fakultu dokonce chtěl i jeho adresu v Německu. Další výmluvu našel, že dostal žloutenku-leží v nemocnici v Jeně. Vyčetla mu, že myslí jen na svou recenzi a ne na to, že leží nemocen. Poslal do Jeny dopis. Řekla mu, že se už vrátil neměla na to nervy. Žil tajně. Chtěl se zamaskovat, připadal si jako kluk. Zeptal se Marie kdy přednáší, potom se podíval na rozvrh. Vyčetl jí jaký má nepořádek v rozvrhu, a že tady není. Oznámil jí, že si na ni bude stěžovat. Ptal se na jeho adresu a divil se, že ji nemá v Praze ale Litomyšli-Skalníkova 2. Nepřál si aby kdokoliv dostal jeho adresu předchozího bydliště, ale mu jí dala. V Litomyšli měl matku, kamarády a vzpomínky na otce. Bydlel ve Vršovicích v podnájmu v mansardě. V domě neměl nejlepší pověst. Půjčil kamarádům byt což ho pohoršovalo. Kláře se zdálo obtížné dojíždět z Čelakovic a tak u něj přespávala. Měla zakázáno otvírat, nikdo nevěděl že tam má dívku aby nevznikli klepy. Byla doma sama, ležela nahá na gauči a dívala se na strop, v tom někdo zabušil na dveře myslela si, že už někdo zjistil že tam nebydlí sám. Oblékla si baloňák, otevřela, byl to Z. který hledal rektora, napsal mu vzkaz. Marie mu říkala jak jí vyhrožoval. Rektor zuřil. Přišel k němu Z. a rektor mu říkal jaký je děvkař. Záturecký říkal, že je to urážka a že nic neudělal, že má doma ženu a děti.Říkal mu recenzi nebo ženu, obojí mít nemůže, taky to že by se měl asistence omluvit on odešel. Ale vrátil se a řekl, že se rektor bude omlouvat. Kláře příšel dopis od Záturecké ať se k ní dostaví kvůli urážky. Ráno Klára a rektor vyšli ven viděli domovníka a on jim řekl, že se na něj vyptávala nějaká paní a pán. Domovník potom řekl, že k němu každý den chodí jiná-dostal 10kč za to. Až měl přednášku přednášku přišla Anna Marie mu to šla oznámit a on jí řekl aby ho zapřela. Ale ona viděla jeho baloňák. Řekl studentovi ať si vezme jeho baloňák a odejde, zbavil se jí. Záturecky šel hledat Kláru do závodu ale ona se na danou adresu nepřihlásila. Rektor se tomu divil že jí hledali, když tu žije tajně. Dala se do řeči s nájemnicí s druhého poschodí a už o ni věděli všechno. Utajené zůstalo jenom její jméno. Záturecká volala do práce jestli by si nemohla prohlédnout tváře švadlen mluvila o urážce a soudu. Klára pracovala když ji viděla. Jedna švadlena k ním byla prostořeká myslela si, že Zat. Je syn a ona matka a spolu hledají ženu, která s ním čeká dítě. Vedoucí se ho vyptával jak má vypadat. Nepoznal ji ptz. Ji nikdy nespatřil. Rektor bral vše z legrace ale Klára vážně. Říkal jí, že Borovský byl také v kriminále a učili jsme se o něm ve škole. Po škole si ho pozval vedoucí katedry a říkal mu, že jeho článek ho nespasí a, že mu končí tříletá doba a na jeho místo je vypsán konkurz. Obyčejně se to dělá, že se dává přednost těm co končí svou dobu ale on říkal, že prý neučil čtvrt roku je to prý na výpověď. Asistent to všechno chtěl radě vysvětlit radě vysvětlit ale vedoucí mu říkal na něj další špíny. On si pořád myslel, že příběhu se Zát. se zasmějou. Když přišel domů čekal tam na něj dopis ze schůze uličního výboru. Šel tam a oni mi řekli, že má neuspořádaný soukromý život. Teďka se na něj obrátila i Záturecká, řekla jim všechno a Kláru chce dát před trestní komisi. Asistent jim řekl, že stať je hrozná ale oni to viděli jako jeho pomstu. Přinesla jim dopis, který on psal Zátureckému. Jedna paní se ptala na jméno ženy se kterou bydlí, on na to že si to nepamatuje, řekl Helena příjmení nevěděl. Prý si není jist jestli se tak jmenuje. Ženě se zdálo nepochopitelné jak takový muž, může vychovávat jejich mládež."