"Mravní svědomí nás nutí jednat v protivě k našemu osobnímu prospěchu, pohodlí, zisku a týrá nás výčitkami, když jednáme proti němu. Bylo by zajisté pohodlnější nepodat vody žíznícímu nebo, pokud máme majetek, hlasovat proti sociálním reformám. Přesto však člověk, i ten nejšpatnější, ví velmi dobře, jak má nebo alespoň měl by jednat. Takto jsme účastni dvojího světa: svým tělesným organismem jsme součástí světa jevů, ale svou duší jsme součástí světa o sobě; hlas, který se v nás ozývá a který nám stručně říká, tohle udělej a tohle nedělej, nepochází z rozumu, není výsledkem myšlení, nýbrž zaznívá z oblastí našemu myšlení nedostupných, a člověk je potud dobrý, pokud ho dovede poslouchat.
Jeho formuli lze vyjádřit velmi jasně: Konej svou povinnost, to jest, jednej vždy a za všech okolností tak, abys mohl chtít, aby se tvé jednání stalo obecným zákonem. A to je ten slavný kategorický imperativ, který se dá vyjádřit také formou: Zařiďme společenský život tak, abychom zásady svého jednání museli uznat za správné, bude-li se jim spolu s námi podřizovat celá společnost."

Charakteristika a definice kategorického imperativu. Vysvětlení kategorického a hypotetického imperativu na příkladu, rozdíl mezi dobrým a příjemný. Božská a svatá vůle a imperativ. O čem oba imperativy vypovídají, jaké principy představují. Rozum - teoretický a praktický - praktické zásady (maximy, praktické zákony) - hypotetické a praktické imperativy. Kategorický imperativ - všeobecná forma zákona, formální zákon, kdy a jak lze uplatnit kategorický imperativ.