1.	Úvod: Vývoj sociologie venkova a zemědělství

2.	Rok 1989, transformace a život na vesnici

3.	Na čem se tedy lidé shodli?

4.	Změny po r. 1989 pozitivně hodnocené družstevními rolníky

5.

Závěr

" Druhá světová válka a převrat v roce 1948, znamenaly pro čs. Sociologii velkou ránu. Zvláště v padesátých letech je zaznamenána velká redukce sociologických pracovišť. Až první polovina let šedesátých znamená mírnou renesanci sociologie, a s ní samozřejmě ruku v ruce i sociologie venkova a zemědělství. Prvním profesorem sociologie venkova se stal Jan Tauber, a od roku 1967 i vedoucím „katedry sociologie a historie zemědělství a venkova“ na PEF VŠZ v Praze. Pozitivní vývoj však trval jen krátce, neboť rok poté přichází okupace a normalizace a „sociologie se stává nežádoucím oponentem stranických a vládních usnesení“. Změna nastává až po roce 1989, kdy kromě obnovy sociologie venkova a zemědělství (jako studijního oboru na ČZU v Praze) přichází i transformace zemědělství a venkova z centrálního plánování na tržní ekonomiku.
Jaký postoj k transformaci mají ale zemědělci sami? To u nás zkoumala Haldis Haukanes, norská sociální antropoložka, jež v Čechách a na Moravě pobývala v roce 1990 – 1991, a 1993 – 1995..."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ