Úvod

1.	Ekologická politika do roku 1989

2.	Ekologická politika ČR po roce 1989

3.	Aktivity směřující ke zlepšení životního prostředí

Závěr

"2.Ekologická politika ČR po roce 1989

Kořenem naší současné hluboké ekologické krize je politický vývoj uplynulých čtyř desetiletí. Vztahy mezi lidmi navzájem byly deformovány a stejně byly narušeny vztahy mezi lidmi a přírodou. Jednoznačně převažoval vztah k přírodě jako k pouhé zásobárně surovin a energie. Byla přehlížena skutečnost, že lidské přetváření přírody je možné pouze v rámci přírody, jejíž je člověk součástí - že je možné jen za předpokladu uchování přírodních podmínek obyvatelnosti Země. Lidé tuší, jak katastrofálně špatný je u nás stav životního prostředí. Díky neblahému politickému vývoji v minulosti se Česká republika jako celek dostala

v kvalitě životního prostředí na nejhorší místo v Evropě. Podle většiny ukazatelů je přitom Česká republika, po ekologické stránce, hůře než Slovensko. Úpadek našeho státu je v tomto ohledu hlubší než úpadek ekonomický, ekologická krize je hrozivější než hospodářská. Mezi evropskými státy jsme podle ekologických parametrů propadli mnohem hlouběji než podle výsledků ekonomických.

Jednou z nejvíce poškozených složek životního prostředí v naší republice je ovzduší. Podle systematicky sledovaných parametrů jsme v emisích na obyvatele i na jednotku plochy území vždy na jednom z prvních míst na světě.

Lepší stav nevykazuje ani oblast čistoty vody a snad vůbec nejhorší je situace v oblasti tuhých odpadů. V objemu jejich produkce jsem díky obrovským rozsahům skrývek, zemních prací, průmyslové výroby a dalších faktorů opět na světové špičce. Přímo katastrofální je zacházení s odpady rizikovými (zejména toxickými), o jejichž produkce dosud nejsou ani spolehlivé informace. Tím méně jsou k dispozici údaje o skládkách těchto odpadů, jejichž větší část je ilegální a představují v pravém slova smyslu časované chemické bomby. Naše životní prostředí je znehodnocováno stále ještě masově vyráběnými ekologicky závadnými výrobky, jež právě z těchto důvodů nelze exportovat.

I stav naší zemědělské krajiny je neutěšený. Je degradován velkovýrobními technologiemi často gigantických rozměrů. Ovšem ani obytné prostředí lidí není v dobrém stavu. Stavíme neestetická, hygienicky často zcela nevyhovující a sociálně nevhodná sídliště, kde lidé trpí hlukem, odkud se musejí dopravovat nesmyslně daleko za prací, zábavou i dalšími potřebami. Intravilány měst, zejména menších, beznadějně chátrají a nebyly jsme schopni zajistit jejich čistotu. Úpadek postihl i venkovská osídlení.

V roce 1989 bylo území, které nyní tvoří Českou republiku, jedním z nejvíce znečištěných ve střední Evropě. Od té doby se ovšem situace podstatně zlepšila v důsledku vysokých investic do životního prostředí, jakož i díky restrukturalizaci průmyslu."