V roce 1909 se stal mimořádným profesorem na univerzitě v Curychu a o dva roky později profesorem na katedře teoretické fyziky v Praze na německé části – tehdy česko-německé – Karlovy univerzity.
Ve svých úvodních pracích položil základy současné statistické fyziky a termodynamiky. Deset let hledal řešení pro nejasnosti kolem základů teorie elektromagnetického pole a objevil je v teorii relativity, jejímž nejdůležitějším závěrem je vztah mezi energií a hmotností, známý jako E = mc2. Teorie relativity představovala velký zvrat v klasické, newtonovské fyzice. V té době bylo Einsteinovi 26 let. Světový význam získal Einstein i pracemi v kvantové teorii světla, objasněním fotoelektrického efektu, teorií tzv. Brownova pohybu.

Velmi krátká, spíše přehledová práce, která neobsahuje zdroj informací.