Duchovní život většiny obyvatel střední, jižní a východní Evropy byl i nadále vyplňován především barokní katolickou či střízlivěji protestantskou zbožností. Církev ještě zasahovala do výuky. Jazykem univerzit byla latina, dorozumívacím jazykem šlechtické společnosti byla francouzština. Kulturním vzorem pro vyšší vrstvy bylo i nadále chování francouzské dvorské společnosti. Ta udávala ton i v modě (nošení paruk). Upevňování panovnické moci bylo vyjádřeno navenek i rozsáhlými a nákladnými zámeckými stavbami (Nymphenburg, Schönbrunn) a dvorskými slavnostmi, při kterých vévodila italská a francouzská komedie. Architektura se vyznačovala programovým zmenšením základních barokních prvků a velkou zdobností a barevností. Tomuto směru se říká rokoko. Na něj pozvolna navázal klasicismus. V tomto stylu jsou zámky, např. Lobkoviců, v Hoříně..

Práce je méně přehledná.
Není uvedena použitá literatura.