.

V zahraniční politice se De Gaulle snažil vymanit zemi ze závislosti na USA a vrátit ji její velmocenské postavení i po ztrátě všech kolonií. V roce 1960 Francie úspěšně vyzkoušela v Sahaře vlastní atomovou bombu, generál to prezentoval tak, že se Francie zařadila silově po bok SSSR a USA. Vyloučil své jednotky z velení NATO, snažil se o sblížení se SSSR. Podle něho byl Sovětský svaz a Francie vyvoleni ke snížení napětí ve světě. Usiloval o omezení vlivu USA v Evropě a výměnu její vůdčí role za hegemonii Francie. V roce 1963 podepsal Konrádem Adenauerem elysejskou smlouvu o vojenské spolupráci. Jako gesto propustil dva poslední německé válečné zločince. Německo přesto svou orientaci na USA nehodlalo změnit. De Gaullova Francie ale odmítala i myšlenku evropské integrace s nadřazenou ideou Evropanství. Prosazoval Evropu národních států s hegemonií Francie.

Dobře napsáno. Práce není strukturovaná do kapitol, protože na to je příliš krátká. Jedná se možná spíše o referát. V závěru uvedena literatura použitá pro tvorbu práce.